Boj

8. kapitola

Sestra mě pustila do ordinace a na to, jak se Amy děsně styděla, momentálně se zdálo, že s tím neměla problém. Jak to, že neměla ruce přes prsa jako před tím.Teď spíš měla oči na tom doktorovi. Netušil jsem, co se jí na něm líbilo, ale důkladně jsem prokoukl, že jakmile dostala jeho číslo, celá zrudla, zezelenala a vypadala, že každou chvíli hodí záda.

Téměř násilím jsem jí vzal za nadloktí a vykopal z ordinace. Celou cestu z nemocnice jsem nic neřekl, ale u auta už jsem to nevydržel a bouchnul. Smál jsem se nahlas a ona nechápavě zkoumala, jak se ohýbám v pase a třískám pěstmi do kolen.

,,Co je tu tak vtipného?"

,,Kdyby ses viděla." povzdechla si a udržela vážný výraz.

,,Nevím, co přesně ti přišlo vtipné, ale taky bych se ráda zasmála."

,,Ten doktor byl borec, co?"

,,Líbil se ti?" dala si ruce v bok.

,,Mně ne, ale ty z něho máš nejspíš plný kalhotky."

,,Už jen to pomyšlení, že sis to představil, mě znechutilo."

,,Jen se nedělej."

,,A co chceš slyšet? Že při pomyšlení na něho budu masturbovat ve sprše?" zarazil jsem se.

Chvíli jsme si zírali upřeně do očí než jsme oba vyprskli smíchy. Ona sykla bolestí a já se snažil zakrýt, jak mi před očima proběhlo její sprchování. Možná měla velký zadek, ale po dnešním pečlivém prozkoumání, jsem musel uznat, že ta její velká pevná ňadra mě nenechala v klidu.Pod tou tlustou mikinou schovávala to jediné, čím by na sebe mohla nějaký protějšek upozornit. Proto jsem to nechápal.

Posadili jsme se do auta a vzpomněl jsem si na její opilecké volání po nějakém Ryanovi. Hned jsem musel upokojit svojí zvědavost.

,,Hele, kdo je vůbec ten Ryan?"

Úsměv z její tváře se vytratil.

,,Jaký Ryan?"

,,Mluvila jsi jeho jméno, když jsi byla sjetá."

,,To není nikdo zvláštní." upřeně zírala na cestu a nebylo jí to očividně moc příjemné.

,,Bejvalej?"

,,Ne."

,,Bohužel ne?" povzdechla si.

,,Prostě ne. Nic ti do toho není." čertila se.

,,Proč já si myslím, že je to někdo, kdo se ti líbí, ale ty jemu ne?"

,,Nech si ty průpovídky, ano?"

,,Nic jsem neřekl." naznačil jsem jí nafouknutými tvářemi, že se nejspíš naštvala.

,,Víš, někdo jako ty nikdy nepochopí někoho jako jsem já."

,,Nepochopím, to máš pravdu. Toho tvýho Ryana bys možná sbalila, kdybys se sebou něco udělala."

,,Nemusíš mi opakovat, že mám velký zadek. To už jsi mi říkal."

,,Nemluvím o tvým zadku. Máš jiný přednosti, který chlapy přitahují. Tak se trochu namaluj a ukaž výstřih. Ještě mi řekni, že jsi panna." nadzvedl jsem obočí a čekal než odpoví.

,,Je mi tři a dvacet. Vážně si myslíš, že jsem tak odporná, že by se mě nikdo nedotkl?"

,,To jsem neřekl. Spíš to svádím na tu tvojí stydlivost."

,,A ty jsi naopak nějak moc rozjařený sotva vidíš kus prsa." vrátila mi to.

Zbytek cesty probíhal v tichosti. Ani jeden z nás nepromluvil a já se snažil pochopit, proč se sebou v dnešní době něco neudělá.

Vešel jsem do obýváku a tam nás vyhlížela Elena s Kylie.

,,Mluvila jsem s Twainem, že se v hotelu střílelo. Co se stalo?" podívala se Kylie na Amy.

,,Jen mě to škráblo."

,,S kým se to stýkáš, že po vás střílí?" zatvářila se babička ustaraně.

,,Co když teď půjdou po nás?" zhrozila se Kylie.

,,O vás tu vůbec nejde. Zítra to vyřeším. Nebojte se."

Ještě mě čekalo zajít za Jerrym a zjistit vážnost situace, když se popral ve škole.

,,Co chceš?"

Vždycky se mi svěřoval, když měl problém a já se ho snažil vyřešit. Jeho reakce mě proto víc než zarazila.

,,Proč ses porval?"

,,Pardon, jestli jsem urazil tvoji reputaci."

,,Co se stalo?"

,,Jen jsem někoho bránil, jasný?"

Bylo mi jasné, že z něho víc nedostanu, tak jsem to vzdal a šel do sprchy. Ta mi připomněla dnešní rozhovor s Amy. Byl jsem si jistý, že její prsa nikdy neuvidím, ale moje bujná představivost pracovala na plné obrátky.

Kdyby jen tohle tušila. Vlastně nebyla vůbec hezká a přitom mě donutila k tomuhle. I já sám jsem z toho byl poněkud vedle.

Ráno jsem byl v kuchyni jako první. Amy si za chodu dělala drdol na hlavě a v zubech tiskla gumičku na vlasy. Koutky mi zaškubaly, když sebou úlekem nadskočila.

,,Nejsi vzhůru nějak brzy?" chytila se za srdce a přitom si zmáčkla prso.

,,Jo. Včera jsem odešel dřív, tak to chci dohnat."

,,Vydrž moment, hned ti udělám toasty."

,,Nemusíš. Zajdu si v hotelu. Jen si dám rychlou kávu."

Ke včerejšímu rozhovoru už jsme se nevrátili, ale zajímala se o Jerryho.

,,Co ta rána?" sjel jsem k očima k místu, kde došlo ke zranění.

,,Bolí to, ale nic nekrvácí a teplotu taky nemám." zazubila se a položila si prsty na čelo.

,,To jsem rád. Nevím, jestli jsem se ti omluvil, ale je mi to líto."

,,Hlavně, že žiju." brala to s úsměvem.

Otočil jsem se k odchodu, když mi začal vyzvánět telefon. Jméno Blair jsem okamžitě zahalil do zapomnění a telefon vrátil do kapsy.

,,Co ta tvoje nová asistentka Mel?" se zájmem se opřela o linku a přiložila hrneček s čajem k ústům.

,,Co s ní?"

,,Prý je pěkná."

,,Říkal Dean?" obrátil jsem oči v sloup.

,,Co je na tom pravdy?" nadzvedla jedno obočí.

Co jsem jí měl vyprávět?

,,Už běžím. Měj se." zvedl jsem dlaň, abych mávnul a dal se k autu.