Boj

40. kapitola

Měl jsem všeho dost. Všude panovalo zlo, lži a podvody. Ryan i tyhle dvě mrchy mi mohli vlézt na záda. Nevěřil jsem jim ani nos mezi očima. Na férovku jsem je vyhodil a neměl jsem ani chvíli výčitky. Amy mlčela celou dobu a babička se o její psychickou stránku snažila postarat.

,,Amy, jak je? Zlobíš se?" poklekl jsem k ní se sklenicí džusu.

,,Ne. Nezlobím. Byla jsem až moc naivní." utřela si uslzené oči a vzala ode mě skleničku.

,,Mrzí mě to. Promiň."

,,Je ti mě líto, ale nemusel jsi jim to říkat. Beztak jsem pro ně nula, co nikdy ničeho nedokázala."

,,Amy, vždyť ty jsi dokázala tak moc. Pomohla jsi mi s hotelem, rodinou a porodila jsi nám krásnou holčičku. Jestli ony na tebe nejsou pyšné, tak já ano. A to, co jsem říkal je pravda. Asi tě miluju."

Začala se smát až jsem na ní překvapeně civěl.

,,Asi? Pro Boha, z tvý pusy to zní divně."

,,Jo. Zní to divně. Nikdy jsem to z pusy ani nevypustil."

,,Tak to neříkej, pokud to nemyslíš vážně."

,,Amy, nikdy jsem nikoho nemiloval a nemůžu vědět, co to obnáší. Ale nechci, aby ses se mnou rozváděla. Jsi můj anděl."

,,Já tě taky miluju, ale už dlouho." pousmála se na mě.

,,Já vím, kotě." objal jsem jí.

V hlavě jsem měl zmatek a prázdno zároveň. Řekl jsem Amy něco, s čím jsem si nebyl jistý, ale věděl jsem, že jsem jí tím potěšil po tom, co si s matkou a sestrou prošla. Neměl jsem ani tušení, co se bude dít dál nebo co Ryan vymyslí, ale pro mě bylo důležitější, že jsem našel něco mnohem vzácnějšího než nějaký hotel. Měl jsem rodinu, manželku a dceru. Jediný, kdo mi tu chyběli, byli rodiče.

,,Byli by na tebe pyšní." usmála se na mě babička a já se jí vděčně schoulil do náruče jako když jsem byl malý kluk.

Chybami se člověk učí a já už bych nikdy neudělal nic, co by ohrozilo mojí rodinu. Slíbili jsme to s Kylie, Jerrym i Nickym nad hrobem rodičů. Všechno, co jsem kdy chtěl, jsem dostal.

Seděl jsem u večeře a postupně všechny po jednou zkoumal. Nicky, pane Bože, jak jen vyrostl a už z něho nebyl ten tichý uťáplý kluk, co se styděl i promluvit.Najednou mluvil až moc a poznával jsem sebe a Jerryho. Byl jako my.

Jerry už přestal být ten rozmazlený spratek, co se věnoval jen kamarádům, holkám a chlastu. Najednou přede mnou seděl někdo, kdo se zajímal o rodinu, hotel a měl vedle sebe holku, které šeptal, že jí miluje. Zatraceně, vždyť ještě před nedávnem to byl malý kluk, co si neuměl otevřít plechovku a dneska tady přede mnou seděl a jen nevěřícně zírám, jak se změnil.

Kylie už nebyla ta křehká květinka. Byla to pořád moje malá sestřička v růžových šatičkách a sladkým úsměvem. A ten kluk, co si říkal manažer, ji držel okolo pasu a já nemohl uvěřit ani tomu, že z ní je dospělá dáma.

Babička s hrdostí v očích sledovala stejné dění v jídelně jako já. S tím rozdílem, že jí se do očí draly slzy a já se je pokoušel zastavit. Ztratil jsem hodně času, ale ty roky mě hodně změnily. Stejně jako se změnili oni. Proklatý čas zanechal šrámy na každém z nás.

Amy byla jako anděl, kterého seslali z nebe, aby nás ochraňovala. Bez ní bych nic z toho nedokázal. Dneska bych tu neseděl a neměl slzy na krajíčku, jak bylo všechno perfektní.

Od dnešního dne jsem se rozhodl si užívat každý moment se svojí rodinou, protože vím, že tohle nebude věčné. Babička už měla svá léta, Jerry s Kylie už se budou chtít osamostatnit a já je budu vídat maximálně v hotelu.

Stejně jako mě dojaly první kroky dospělosti svých sourozenců, tak mě dojaly i kroky naší dcerky, která se stala středem vesmíru.

Lidi se mění a nejhorší je ten obraz v zrcadle, kdy přibývají pytle pod očima, vrásky a léta. Jednou skončíme všichni stejně, ale rozhodně ne bez vzpomínek na všechny ty krásné okamžiky, kdy jste se smáli se svými blízkými. Ty vám nikdy nikdo nevezme.