Boj

14. kapitola

,,Ty jsi vyrazil Mel?" vrazil do dveří Dean bez zaklepání.

,,Máš s tím problém?" zapřel jsem se do opěradla křesla.

,,Jen, že mě to překvapilo. Byla tu jen chvíli. Proč vlastně?"

,,Nemusím se ti svěřovat. Prostě udělala něco, co mě donutilo to udělat. Stačí?" sklopil zrak kamsi na stůl a bez dalších poznámek se stáhl.

Snažil jsem se domů moc nechodit a neprovokovat ještě víc svojí mysl, protože evidentně mi nedělala společnost Amy dobře. Tedy obrazně řečeno. Dobře mi v určitých chvílích dělala, ale já jsem se tomu bránil. Měl jsem dočista zastřený rozum.

Každou chvíli, kdy jsem nad tím uvažoval, jsem se ztrácel a musel jsem se smát sám sobě. Jako naprostý pitomec, co myslel na její prsa. Vážně mi muselo přeskočit.

Neměl jsem ani potěšení v tom, že jsem s ní měl jít na tu svatbu. Byla to jen šaškárna a já jsem se v tomhle stavu necítil na to, abych něco předstíral nebo hrál. Ne když přede mnou bude stát takhle.

Dělala mi to naschvál. Dlouhé modré šaty s neuvěřitelně hlubokým výstřihem do véčka, kde částečně odhalovala tolik až jsem pocítil tlak v rozkroku.

Zadek zakryla volnou sukní a upozornila stříbrnými doplňky na zbytek lascivního těla, ze kterého jsem momentálně ztrácel zdravý rozum. Dokonalé lokny lemovaly její něžně nalíčený obličej a já jsem neměl slov. Tohle jsem nečekal. Amy byla nezajímavá a obyčejná? Beru zpět! Zpropadený ženský a jejich ženské zbraně na hrudníku.

Kdyby mi tak lezla špička penisu z trenek, zajímalo by mě, jak by se tvářily ženský. Ale já můžu mít celý večer před očima jejich prsa, abych si domýšlel, jak těžké jsou nebo jak bych laskal ty bradavky.

,,Docela dobrý." proběhl okolo mě Jerry s čokoládovou tyčinkou, kterou přikusoval za chodu a očumoval Amyin plný dekolt.

Vzápětí se postavil za Kylie i Amy a vztyčil palec vzhůru, když dělal posunky, kterak si masíroval prsty bradavky. Musel jsem se usmát. Blbeček!

,,Docela dobrý? Jsi slepý? Ty děvky zblednou závistí. Ty šaty jsou od Prady, nezapomeň se zmínit. Stály asi tři tisíce."

,,A co mi povíš o svém bratrovi?" vyprskla Amy smíchy.

,,Jo jako doplněk? No... dobře, bude ti slušet." zazubila se na mě Kylie.

,,Jdu zatím do auta." zatvářil jsem se znuděně, zatímco jsem tak trochu nevěděl, kam s očima.

Čekal jsem trochu nevychovaně až za volantem, ale jen jsem chtěl splnit svůj slib a nemohla očekávat, že budu poskakovat a jásat jako oslík ze Shreka, když mu dračice olízla kulky.

Posadila se nervózně na spolujezdcovu sedačku půjčeného luxusního Bentley a zatímco se nahnula, aby zavřela dveře, z rozparku ještě vykouklo do půlky její stehno. Měl jsem dneska dost.

,,Děkuju, že se mnou na tu zhovadilost jdeš. Kdyby mě do toho Kylie vyloženě nedokopala, nešla bych tam."

,,No proč ne? Fandím ti."

,,Moc si toho vážím."

,,Až nastane čas, vrátíš mi to." zamrkal jsem na ní a ona se rozpačitě pousmála.

,,I s úroky." dodala ještě.

Dorazili jsme na místo, kde to opravdu žilo. Obrovská vila na pláži s úchvatným výhledem na moře mi vyrazila dech. Byla pronajatá, protože takový dům by si prostý majitel salónu stěží mohl dovolit.

Vysoké sloupy podpíraly mohutnou terasu s bazénem, který byl nejspíš centrem veškerého dění. Bylo tu dost lidí a někteří nás úpěnlivě soudili už jen podle auta. U zábradlí se shromáždilo pár desítek zvědavých očí, zatímco jsem nabídl Amy své rámě.

Nasadili jsme arogantní výraz a kráčeli bok po boku ke vchodu. Přivítala nás jedna z těch namyšlených nanynek, která byla v tom supermarketu. Zatímco sbírala svojí bradu kdesi u lodiček ze sekáče, Amy se postavila hrdě před ní tak, jak jsem jí to nakázal.

,,Vítám vás. Nečekala jsem, že přijedete. Je tu tolik společných přátel, že budeš zírat. Mimochodem pěkné šaty."

,,Díky. Od Prady za tři tácy."

Tahle poznámka mě pobavila. Kylie by z ní měla radost.

Na schodech jsme narazili na dva chlápky a jednu holku. Všichni s úžasem zůstali hledět na Amy dokud u nich nezastavila.

,,To je Amy, lidi."

,,Cože? Ta Amy?" vyprskla ta husa smíchy zatímco mužské tiché pohledy směrovaly k dekoltu.

,,Moc ti to sluší." prohlížela si jí spíš jako by z ní chtěla vzteky všechno ztrhat.

Tady se to faleší jen hemžilo.Dělalo se mi z nich špatně.

Jako průvodce zněla píseň od Paula McCartneyho, když k nám přiběhla nevěsta. Její nepřejícný závistivý výraz dostal plný počet bodů. V mém nitru skákaly hormony štěstí salto.

Amy jim to natřela na celé čáře. Všichni do jednoho totiž nedokázali pochopit, jak se z káčátka stala tahle luxusní kočka, po které pokukovaly nejedny páry mužských očí.

,,Moje drahá polovička Steven Winston, ano ten Winston." zajiskřilo se jí v očích, když představovala staršího muže, který ji mohl okouzlit leda těmi drahými hodinkami.

,,Jméno mi, bohužel, nic neříká, ale těší mě. Jsem Marc Northnon." podal jsem zdvořile ruku a všichni se zarazili.

Co bylo na tom, že jsem ho neznal?

,,Zapomněla jsem, že se pohybujete v hotelovém ruchu." nasadila tomu nevěsta korunu.

,,Jo hotel Mandarin Oriental." zavládlo ticho a jen pár úst jsem zaslechl něco šeptat.

,,To je hodně drahý hotel. Tam pracujete?" pousmál se ženich.

Amy po mě hodila pobavený výraz a musela se zakousnout do rtu, aby se nesmála.

,,Ne. Marc je majitel." dala si na každém slově pekelně záležet.

,,Snad se neurazíte, když vám věnuji jako svatební dar týden v našem hotelu."

,,To je od vás velice štědré." zaskočeně civěli a došla jim slova.