Boj

32. kapitola

Ležel jsem na posteli a přemýšlel o tom, co říkal Ryan. Zpočátku jsem mu nevěřil, ale na jednu stranu jsem pochyboval, že by se mu jen tak Amy pochlubila, že jsme spolu spali. Tím by si možná pohoršila a nepřišlo mi, že byla zrovna taková.

Ryan byl přeci její idol a proč by se mu chlubila, že spala s jeho nepřítelem? Neustále jsem se bombardoval otázkami. Jak to že se ke mně nic nedostalo? Proč jsem se to musel dozvědět od toho bastarda?

Zakázal jsem své rodině, aby za mnou chodili, protože jsem se příliš styděl, než abych povolil své pocity. Tolik jsem se s nimi chtěl vidět a obejmout je, jenže to místo, kde jsem se střetával s návštěvami ve mně vyvolávalo hrůzu.

Pomalu každé slovo strážní slyšeli a přišlo mi to tak nedůstojné a pod moji úroveň.

Možná to tu neutíkalo tak rychle, jak mi to zpočátku přišlo, ale jakmile mi přišel Ryan s touhle novinkou, potřeboval jsem zjistit víc. Byla to pravda nebo zase jeho další hra?

Poslal jsem ho do háje s tím, že mu nevěřím a nebudu s ním uzavírat žádnou dohodu. Běsnil vzteky samozřejmě, ale já se raději sebral a odešel. Nechtěl jsem ho víc vidět. Bál jsem se, protože on byl na svobodě a mohl cokoliv. Potřeboval jsem vědět víc z venku.

Právník mi sice dokázal zjistit něco málo o hotelu, ale žádnou dohodu s Ryanem nezmiňoval. Zákaz vstupu do hotelu měl nadále a neříkal vůbec nic. Možná si to ten parchant prostě jen vymyslel, aby mě zmátl a naštval.

,,Tak jak?" posadil se proti mně můj advokát, zatímco si na stůl položil aktovku s lejstry.

,,Nemůžu zatím nic slíbit, ale možná dosáhneme znovuotevření případu. Odvolání k délce trestu se vyhovělo, takže jak jsi žádalo zkrácení trestu kvůli opatrovnictví mohlo by ti trochu pomoct, ale není to úplně jisté."

,,Měl bych jednu prosbu. Byl tu Ryan a něco žvanil. Chci vědět, jestli je pravda, co říkal. Tvrdil mi, že se Amy narodilo před několika měsíci dítě."

,,Tak to můžu potvrdit. Párkrát jsem byl v hotelu a měla obří těhotenské břicho. A nedávno tam byla i s kočárkem. Ty jsi o tom nechtěl slyšet. Chtěla s tebou tenkrát mluvit. Samozřejmě, že jsem jí vyřídil to, co ji chtěl. Měla slzy v očích, ale akceptovala tvoje rozhodnutí, Marcu."

Zíral jsem na něho jako by snad byl těhotný on.

,,Přihoď to k té žádosti o zkrácení trestu." ztěžka jsem polknul a moje třesoucí se ruce nedokázaly ani hloupý podpis.

Ryan si opravdu nevymýšlel.

,,Udělám, co budu moct." pousmál se na mě.

,,Díky moc. Nikomu neříkej, kdyby se to podařilo."

,,Chceš udělat překvapení?"

,,Vlastně jo."

,,Než půjdu, chci ti gratulovat. Když už to víš..." podal mi ruku a já nevěděl, jak reagovat.

Nechal jsem si stisknout dlaň a veškerý chod myšlenek se ubíral směrem k Amy a tomu malému.

,,Mohl by ses postarat o to, aby je nemohl Ryan kontaktovat? Kromě zákazu do hotelu bych chtěl, aby se k mojí rodině nepřiblížil."

,,Zařídím to."

Tohle bylo na moje bedra trochu moc. Neustále jsem na to musel myslet. Takže já jsem se stal nevědomky tátou. Jak se mohlo stát, že jsem se to nedozvěděl? Vlastně jsem věděl, jak se to stalo, ale byl jsem na sebe naštvaný. Chtěl jsem Amy vidět a dokonce i tu malou, o jejíž existenci jsem se musel dozvědět z úst toho pitomce.

Nemohl jsem se dočkat až mě pustí, ale nebylo to vůbec snadné. Neměl jsem odpykanou ani polovinu trestu a už jsem žádal o zkrácení.Nedoufal jsem, že bych se dostal ven dřív, ale modlil jsem se za to, protože jestli bylo té malé pouhých pár měsíců, chtěl jsem, aby si mě pamatovala a znala mě jako jejího tátu.

Mrzelo mě to a lhal bych, kdybych zapíral, že jsem kvůli tomu párkrát nebrečel jako ženská. Chtěl jsem na svobodu...tak moc jsem to chtěl.