Boj

35. kapitola

Návrat domů z porodnice byl jako bych v dlaních tiskla malý kus Marca. Cítila jsem jako by tu byl s námi. Jeho oči se na mě usmívaly skrz Ashley, mojí dcerku, a byla jsem celá rozechvělá při pomyšlení, že on si jí takhle přitisknout nemůže.

Začalo mi tím šílené období. Péče o malé dítě, tlak ze strany matky, Mel i Ryana, starosti s hotelem a ještě Kylie, Jerry a Nicky.

Byla jsem rozhodně někdo jiný. Skrze veškeré problémy jsem zhubla a vůbec jsem se nepoznávala. Dokonce i matka párkrát poznamenala, že mi to sluší a jsem jako opravdová dáma. Jistě. Denně jsem nosila společenské šaty a kostýmky. Na ksichtě jsem musela mít namalovaný nějaký obličej, takže neexistovalo, že bych přišla do hotelu nenalíčená.

Člověk si nato zvyknul, ale na co jsem si nezvykla byl nezájem a zájem mojí matky. Nezajímala se o Ashley a zajímala se o hotel. Proto se občas stalo, že malou hlídala Elena. Ryan se mě snažil několikrát kontaktovat, ale do hotelu měl zákaz a já vyloženě jezdila z hotelu domů a zpět.

Co se týkalo školy, měla jsem od toho lidi, aby vyzvedávali a vozili děti do školy. Ryan byl schopný všeho a tak jsme nenechávali nic náhodě.

Měsíce tvrdé práce se vyplatily. Hotel si vedl mnohem lépe a nemohla jsem být spokojenější, než když mi pomáhali Kylie s Jerrym.

Vzájemně jsme se podporovali a učili se. Pro ně to byla do života i do budoucnosti skvělá zkušenost a já jsem se mohla poplácat po rameni, že jsem dokázala dostat hotel po finanční stránce z úplného dna.

Ten večer byla obrovská akce v hotelu a Elena s Nickym se nabídli, že Ashley pohlídají. Musela jsem si dát na všem pekelně záležet, protože se jednalo o investory, kteří nás mohli úplně zachránit.

Všichni jsme se snažili, co to šlo. Jednala jsem zrovna s jedním z investorů, když k nám někdo pomalu mířil. Podle prvního pohledu jsem myslela, že mi přeskočilo, poněvadž mi připomínal silně Marca.

Srdce se mi rozbušilo, když se naše pohledy střetly. Vůbec jsem nevnímala toho chlápka, co mi říkal,ale jako opařená zůstala zírat na Marca, který se mírně pousmál.

Nakročila jsem jeho směrem, abych se přesvědčila zblízka, že to byl opravdu on. Čím blíž jsem byla, tím jsem si byla jistější a naše pohledy se do sebe ještě víc zabodly. Beze slova jsem mu skočila do náručí. Tiskla jsem se k němu a vůbec si neuvědomila, že mi po tvářích stékaly slzy.

,,Vůbec bych tě nepoznal." mírně si mě od sebe odstrčil, aby se pořádně podíval.

,,Jak... jak ses dostal...?" zakoktala jsem se.

,,Normálně jsem zažádal o zkrácení trestu."

,,Jedeš rovnou odtamtud?" zkusila jsem nastínit, jestli už byl doma a zjistil něco o Ashley.

Chtěla jsem mu to říct sama, ale bála jsem se. Momentálně na to nebyla vhodná příležitost. Byl tu plný hotel businessmanů, kteří vyžadovali pozornost a já se nemohla věnovat Marcovi, ačkoliv jsem moc chtěla. Po takové době jsem ho chtěla vzít za ruku a být s ním.

,,Byl jsem doma." povzdechla jsem si a sklopila zrak k bazénu.

,,A?"