Boj

29. kapitola

Seděla jsem naproti Marcovi a sršela z něho zlost. Bylo to samozřejmě oprávněné. K mému velkému překvapení mě však zoufale požádal o pomoc, abych se postarala o děti. Na jednu stranu jsem byla ráda, že mě oslovil, ale netvářil se vůbec nadšeně. Slíbila jsem mu, že mu podepíšu cokoliv. Nic jsem za to nechtěla, jelikož jsem mu to dlužila.

Měla jsem se o tom podvodu s Ryanem zmínit dřív a třeba bych ho ušetřila, ale nemohla jsem si dávat všechno za vinu.

,,Je tu jediná možnost, abyste získala do opatrovnictví všechny tři nezletilé. Vzhledem k tomu, že je Elena nemocná, zamítli by vzetí do péče téměř okamžitě..." spustil právník monolog, ale já jsem sledovala Marca, jak naštvaně zíral do jednoho bodu na stole.

,,Dohodli jste se tedy? Můžeme přejít k úřední části? Potřeboval bych průkaz totožnosti, abych připravil veškeré náležitosti. Nahlásím to i tady ve věznici." pokračoval.

Marc mlčel.

,,Samozřejmě. Podepíšu cokoliv." začala jsem lovit v kabelce svoji peněženku.

,,Marcu? Ona neví, o co se jedná konkrétně?" položil mu dlaň na rameno a on sebou trhl.

Marc si povzdechl a jako by náhle ožil.

,,Řekla, že udělá cokoliv. A já udělám cokoliv, aby Ryan děti nedostal do péče."

,,Slečno Taylorová, jedná se o jedinou možnost, abyste získala do péče tyto nezletilé, musíte být členem rodiny. Žádost o opatrovnictví samozřejmě ihned podám, ale aby bylo jisté, že nezletilé získáte do své péče, musíte s Marcem uzavřít sňatek. Jinak není možné o opatrovnictví úspěšně žádat."

Ještě chvíli jsem hypnotizovala Marcův obličej, dokud mi nedošlo, co ten právník vůbec říkal. Zasekla jsem se na malý okamžik, kdy nastalo ticho. Oba na mě zírali a čekali na moji reakci.

,,Počkat, počkat. Jak to myslíte?" zděsila jsem se.

,,Tak, jak to říkám. Abyste bezproblémově získala děti do své péče a porazila tak Ryana, musíte být členem rodiny Northonových a není tu jiná možnost než sňatkem."

Tak takhle jsem si to nepředstavovala. Souhlasila jsem se vším, ale tohle byl docela velký odvar mé chyby s Ryanem.

,,Souhlasíš?" promluvil ke mně i Marc, když viděl, jak jsem se začala ošívat a zběsile přemýšlet.

Dlužila jsem mu to, ale co tomu poví moje rodina?

,,Jak si to představuješ?" zvedla jsem k němu svůj pohled.

,,Vzhledem k Marcově situaci není možné zorganizovat vlastní obřad. Informoval jsem se tedy u ředitele věznice a vzhledem k tomu, že Marcovo provinění patří mezi ty méně závažné, je možné obřad za přítomnosti svědků provést ve vězeňské kapli." odvětil za něho právník.

Svoji svatbu jsem si představovala opravdu jinak než tak, jak jí právě popsal. Otřáslo to celým mým tělem. Tohle se stane jen za přítomnosti svědků? A co moje máma? Zabije mě.