Boj

18. kapitola

Vešel jsem s bolehlavem, po včerejším alkoholovém dýchánku, do kuchyně a úplně zapomněl, že Amy tu nebyla. Kuchyň byla bez ní tichá a jako by něco chybělo. Připadal jsem si jako naprostý pitomec. Dokola jsem myslel na to, co mi řekla. Vážně jsem se jí dotkl proti její vůli? Celé dny jsem nemyslel na nic jiného a moje okolí mi to dávalo najevo.

,,Potřebuješ zase odpočinek nebo co je s tebou?" mračil se na mě Dean.

,,Hotel není to jediné, co mám v hlavě, kamaráde."

,,Chceš o tom mluvit se zkušeným?" posadil se jako bych mu snad chtěl začít vylévat srdce.

,,Nechci řešit ženský. Znáš to." zamrkal jsem a dal mu najevo, aby to vzdal.

Jako další na mě promluvil Jerry.

,,Dík za tu kartu, že jsi mi odblokoval." přišel za mnou na terasu, zatímco jsem procházel nějaké pracovní záležitosti na laptopu.

,,Nebude to zadarmo." odvětil jsem aniž bych odlepil oči od monitoru.

Se zájmem se posadil na roh ode mě a čekal, co mu řeknu.

,,Vyhodil jsem teď asistentku. Takže by se mi hodilo, kdybys vždycky po škole pomohl."

,,Já?"

,,Hotel bude zčásti i tvůj. Otec to tak chtěl, takže chci, abys pomalu začal."

Netvářil se nadšeně, ale nic  nezbývalo. Nakonec přikývl.

Blížil se nedělní večer a já nervózně sledoval hodinky. Amy ještě nedorazila a já začínal být paranoidní. Bál jsem se, že už se kvůli mojí chybě nevrátí.

Abych mohl kontrolovat dění u vchodových dveří, nechal jsem se přemluvit i ke sledování Avangers s malým Nickym.

Dostávalo to zrovna grády, když konečně Amy otevřela vchodové dveře. Všechno uvnitř mě zajásalo, když s taškou v ruce popošla k Nickymu, který ji běžel obejmout.

,,Jak ses měla?"

,,Koukám, že ty ses měl líp. Čučíte na bednu?"

,,Na Avengers. Jdeš taky? Před chvílí jsme to pustili." zubil se Nicky a já se modlil, aby s tím souhlasila.

Moje modlitby byly vyslyšeny, protože si odnesla tašku do pokoje a posadila se k nám s obřím banánovým koktejlem a třemi brčky.

Nepromluvila na mě ani slovo, ale pár jejích pohledů jsem zaregistroval.

Ani nevím, jak jsem usnul, ale vzbudil mě smích. Prudce jsem otevřel oči a přede mnou postávala Kylies Jerrym a měli pusu od ucha k uchu.

Nechápavě jsem pozvedl hlavu a otočil se na Nickyho, který se o mě opíral z jedné strany a druhá spící hlava patřila Amy rovnou na mém ramenu.

,,Vy jste tak roztomilí." rozplývala se Kylie.

,,Jo, slušelo by vám to spolu." dobíral si nás Jerry pobaveně.

Amy hned vzbudily hlasy a když si uvědomila, že měla hlavu opřenou o moje rameno, propálila mě tak jedovatě, že jsem se bál, aby mi nechytila košile.

,,Co?" pročísla si vlasy a těkala očima mezi všemi, zatímco Jerry s Kylie z toho měli náramnou legraci.

,,Nic." otočil jsem se opatrně na Nickyho, abych ho vzal do náručí a odnesl do pokoje.

Vrátil jsem se k ostatním, když na mě Jerry mával mým mobilem.

,,Volala ti Blair." semkl jsem pevně ústa a doufal, že už nic jiného neřekne.

,,Dej to sem." chtěl jsem mu vytrhnout telefon z ruky, ale on uhnul jako malé děcko.

,,Copak ty s ní furt pícháš?" vysmál se mi.

,,Vy jste nechutný." zašklebila se Kylie a Amy s povzdechem odcházela do kuchyně s prázdnou sklenicí.

,,Opakuju, dej to sem."

,,Nebo co? Zablokuješ mi kartu?"

,,Dělej, naval." nechal jsem připravenou rozevřenou dlaň, aby mi ho dal.

,,Tak se podíváme, co tam máme." obešel pohovku, aby měl náskok a zvědavě projížděl můj mobil.

,,Jerry, jsi jako malej kluk."

,,A tobě to očividně vadí. Copak tam máš tak tajnýho?"

Mávnul jsem rukou a nechal ho být. Věděl jsem, že ho to určitě hned přejde. Vypnul jsem zatím televizi a on pořád stál a něco četl.

,,Do mých soukromých záležitostí ti nic není." vyrval jsem mu mobil a on se zatvářil jaksi vážně.

,,Takže jsi přeci jen něco Amy provedl."

,,Dej mi pokoj."

,,Neodepsala, takže je pěkně nasraná."

,,Jerry! Tohle fakt není tvoje věc."

,,Hele taky jsem se k ní nezachoval dobře. Co ty jsi udělal? Nějak jí urazil?" dál ze mě lámal.

,,Mám pocit, že máš vadu sluchu." obešel jsem ho a vydal se po schodech, které jsem bral po třech.

Tohle mi ještě scházelo, aby mě zrovna Jerry peskoval. Ještě ke všemu volala Blair znovu. Po tom všem jsem potřeboval vypnout. Dal jsem si sprchu a vypadl z baráku.

Blair už byla opět připravená, ale tentokrát jsem na všechnu tu omáčku okolo vykašlal a vrhnul se na ní rovnou mezi dveřmi. Dveře práskly a těsně za nimi odpadávaly části oblečení.

Došli jsme až do ložnice, kde jsem si jí otočil k sobě zády. V rukách jsem měl podivné nezvyklé prázdno, když jsem vzal její ňadra do dlaní. Pak mi bleskla hlavou ta vzpomínka. Měl jsem její prsa v rukách. Určitě! Jak jsem to udělal?

Z toho momentu, který se mi vybavil, mi však nepřišlo, že bych dělal něco proti její vůli. Možná k tomu došlo pak. Prostě jen mi pak řekla, abych přestal a já byl jako rozjetý vlak.