Boj

36. kapitola

Cesta domů z hotelu byla snad nekonečná. Jerry s Kylie se opět dohadovali a Amy posmutněle zírala z okýnka. My dva jsme si vážně potřebovali promluvit.

V obýváku už nám Elena naznačovala, že Ashley už je v říši snů, abychom se ztišili. Chvíli jsme si povídali, dali čaj a rozešli se do svých pokojů.

Vysprchoval jsem se a musel s Amy prostě mluvit. Počkal jsem si na ní v pokoji, zatímco se sprchovala ona. Vešla do pokoje jen v ručníku a sušila si druhým mokré vlasy.

,,Co tu děláš?" zajímala se.

,,Měli bychom si promluvit."

,,To asi ano."

,,Amy, chci, abys věděla, že se na tebe nijak nezlobím. Kdybys mi to řekla dřív, nechtěl bych, abys šla na potrat."

,,Dobře, ale pořád se na mě zlobíš kvůli Ryanovi."

,,Ne, Amy. Udělala jsi pro mě a moji rodinu tolik, že se na tebe už vážně nezlobím."

,,Myslíš to vážně?"

,,Myslím."

Moje myšlenky se samozřejmě stočily zcela jiným směrem než k Ryanovi nebo hotelu. Abstinoval jsem tak dlouho a ona přede mnou byla jen v tom krátkém ručníku. Všimla si, jak jsem se na ní díval a pousmála se.

Nakročila ke mně a já ihned přiskočil, abych se jí přisál k hebkým rtům. Pomalu zvedla své ruce k mému krku a já dlouho neokouněl. Dva prsty jsem zastrčil za ručník a nechal ho spadnout k zemi. Dostala mě urychleně z trička a dál pokračovala ve vášnivém polibku.

Rozhodně už musela pocítit moje vzrušení, protože jsem přímo hořel, abych si to s ní rozdal. Potřeboval jsem ji a tak moc jí chtěl, že bych za to dal klidně i další roky svého života, než abych byl zase bez ní.

Šílel jsem z jejích prsou jako před tím a dneska jsem se už mohl pyšnit i tím, že byly mé ženy. Ten prstýnek nesundala, což mě ještě víc přesvědčilo, že Ryan mezi námi nic nepodělal.

Nemohl jsem se jejích polibků nabažit. Její dotyky mě přiváděly k šílenství a celé tělo bylo jako v ohni. Třásla se stejně jako já, když jsem jí zajížděl do vlhkých vlasů a šeptal jí, jak moc jí chci, ladně se posadila nade mě a já si mohl užívat ten pohled. O tomhle jsem snil rok a půl a nemohl si to víc než představovat.

Přivírala vzrušením své oči a já se musel těžce ovládat, abych to neskončil předčasně. Byla to skutečná zkouška vůle, protože jsem netoužil po ničem jiném než to velkolepě zakončit.

Přesně, jak jsem měl naučené v base, vstával jsem už před šestou. Amy vedle mě oddychovala a já nemohl uvěřit, že vedle mě leží ta stejná Amy, která tenkrát seděla s mým otcem a ostatními u stolu, když jsem raději odvrátil pohled k Jerrymu. Její vlasy už nebyly medové, ale světlejší a rovné. Její zadek už nebyl takový, jaký jsem znal. Byl pěkně zaoblený, ale o dost menší.

Na prstu měla stále ten kroužek, který jsem jí tenkrát ve vězeňské kapli navlékl a to mě dostalo. Brala to vážně. Celou dobu to myslela vážně.

Vzbudil jsem jí nejspíš proudem tekoucí vody ze sprchy, když vešla za mnou do koupelny, aby si pročesala vlasy a vyčistila zuby.

,,Dobré ráno." pousmál jsem se na ní a vlepil ji pusu do vlasů, které voněly jako tenkrát.

,,Musím za Ashley." vypláchla si ústa vodou a s úsměvem i plácnutím po mém zadku, vyšla pryč.

Nemohl jsem si na tu skutečnost zvyknout. Už jsem nebyl jen já. Už tady byla Amy a moje dcera. Jak divně to znělo.

Nikdy by mě nenapadlo, že bych měl dítě tak brzy. Možná jsem nad tím ani nikdy pořádně neuvažoval.

Když jsem se s Ashley a ostatními poobjímal, vydali jsme se s Amy do hotelu. Potřeboval jsem vysvětlit, co se tu vlastně změnilo a že toho fakt nebylo zrovna málo. Skutečně jsem zíral s otevřenou pusou. A to doslova, když jsem vešel s Amy na vyzdobenou terasu, kde se připravovaly přípravy na svatbu, pobíhala tu spousta lidí. Koho jsem tu nečekal, byla Kylie. Rozhodně se však nevěnovala jen práci, ale všiml jsem si, jak se na sebe s managerem dívali. Pak padla pusa a já se podíval na Amy.

,,Co je tohle?" poukázal jsem na líbající a osahávající se dvojici.

,,Jo tohle? Ti dva už jsou spolu asi rok. Nic nového." mávla nad tím vlažně rukou.

,,Rok? Chodí spolu?"

,,No jo. Byla jsem svědkem, když to začínalo."

,,Super. Ještě mi řekni, že Jerry randí s pokojskou."

,,Ne. Ten bere práci vážně a občas si vyjde sem tam s nějakou, ale rozhodně není jako ty."

,,Já snad špatně slyším. Jak jako ,že není jako já?" začal jsem se smát.

,,Není takový Casanova."

,,Tak ten Casanova, jak říkáš už má dítě a manželku." zatvářil jsem se vážně až se na mě Amy pobaveně otočila.

,,Z tvých úst to zní zvláštně."

,,A víš, co bude znít ještě divněji? Jsi dokonalá a i kdybys moje manželka nebyla, chtěl bych si tě vzít. Tam v té díře jsem si hodně uvědomil. Vím, co chci a jsi to ty a moje rodina. Chci být s vámi."

,,Fíha, taky tě miluju, Marcu."

Ona to prostě řekla jen tak? Jako by mi řekla, že pekla kuře.

,,Cože?" udiveně jsem se před ní postavil a ona odvrátila zrak od papírů na stole.

,,Čemu se divíš? Muselo ti být jasné už když jsme spolu byli na té svatbě, že tě mám plnou hlavu."

,,Už na té svatbě? Tak toho jsem si vážně nevšiml."

,,Jako by sis ty měl něčeho všímat."

,,Náhodou tvoje kozy mě od toho postřelení zajímaly víc než by měly." podotkl jsem pyšně až mě to vzápětí rozesmálo, co to plácám za kraviny.

,,A já čekala, že mi vyznáš lásku." ušklíbla se a líbla mě na tvář.

,,Hele, všechno má svůj čas, kotě."

Tak do toho jsem se nenechal natlačit. Jako moje sympatie měla, přitahovala mě a měl jsem jí svým způsobem i rád, ale abych jí řekl ,,miluju tě"? To, co říkal můj otec mámě? Vážně to bylo až tak silný?

Otráveně jsem postával u vchodu, když vešel mně povědomý obličej. Byla to Mel. Sestra Amy. Znal jsem jí trochu jinak, ale ani si mě nevšimla, když vtrhla ubrečená za Amy.

,,Co se stalo?"

,,Rozešli jsme se s Ryanem." vzlykala jako malé děcko.

,,Proč?" zeptala se Amy, ale nezdálo se, že by jí to mrzelo.

Odpověď jsem se nedozvěděl, protože jsem se otočil za dalším povědomým hlasem. Přicházela Blair. Chvíli jsem tápal, jestli je to opravdu ona, ale když se mipřilepila na rty, bylo mi to jasné.

,,Jak to, že jsi mi neřekl, že tě pustili? Chtěla jsem tě několikrát navštívit, ale prý nepřijímáš návštěvy. To mě mrzelo." zajela mi prsty do vlasů a schytal další mokrou pusu na rty.

,,Po-počkej!"

,,Tolik jsi mi chyběl."

Při pomyšlení, že mě vidí Amy a rozhodně se na nás nedívala přátelsky, mi bylo jasné, že mě buď rozčtvrtí nebo vykastruje hned, jak to půjde.