Boj

30. kapitola

Běsnil jsem vzteky, že jsem neměl jinou možnost než Amy věřit. Musel jsem jí svěřit jak svoje sourozence, tak i hotel. Beztak jsem čekal, že Ryan si to s ní zařídí a všechno se časem dostane do těch kolejí, na které jsem nechtěl najet.

Můj vztek ještě zvýšila krabička s prstýnky, kterou přinesla babička. Ona nevěděla, že jsem si bral Amy doopravdy jen kvůli tomu podělanému opatrovnictví. V krabičce se leskly prstýnky mého otce a matky. Nemohl jsem dělat nic než ten poklad navléknout Amy na prst.

Její ruce byly jako led. Venku mohlo být dvacet stupňů a ona se třásla. Možná to bylo nervozitou. Já jsem byl v klidu, spíš jsem byl víc naštvaný než rozklepaný. Neměl jsem k tomu důvod.

Mezi svými rozechvělými prsty stiskla otcův kroužek a mířila k mému prstu. Nemohl jsem té komedii uvěřit. Jestli se z toho žaláře dostanu, tak Ryana zničím. Nemůžu ho zabít, ale dostane, co si zaslouží.

Celé moje zamyšlení přerušil oddávající, aby došlo k polibku. Nechtěl jsem to nijak natahovat a tak jsem se k ní naklonil a prostě jí políbil na měkké sladké rty. Původně jsem jí chtěl jen rychle dát pusu a vypadnout, ale tenhle okamžik pro mě byl asi silnější. Možná to bylo tím, že jsem byl tak dlouho bez těchhle něžností, ale moje tělo jakoby dostalo elektrický šok. Chvíli jsem byl nabuzený a plný energie a pak jsem úplně ztratil vědomí.

Musel jsem uznat, že jediné skutečné na tomhle obřadu byl ten polibek. I ona něžně spolupracovala a bylo to tak uvěřitelné. Zlobil jsem se na ní i na sebe. Jak jsem mohl dopustit, že mě tak obyčejná holka mohla dostat? Chtěl jsem si zajet do vlasů a řvát z plných plic.

Odtáhl jsem se od ní a její oči se zabodly do mých. Okamžitě jsem uhnul. Všechno skončilo.

,,Nezklamu tě." pošeptala mi ještě nakřáplým hlasem.

Tohle drama netrvalo déle jak hodinu. S právníkem jsme ještě něco dořešili a už jsem se odebral zpět do cely k ostatním.

Všichni mi začali gratulovat a já vlastně ani netušil, jaké to ve mně vyvolalo pocity. Nikdy jsem si upřímně ani nepředstavoval, jak klečím trapně před svojí láskou a žádám ji o ruku, ale vlastně jsem ani nepřemýšlel nad tímhle okamžikem.

Ona byla jiná než ty, co jsem chtěl mít po svém boku. S klukama jsme básnili o modelkách jako byla Blair a já si nakonec vzal Amy. Musel jsem se sám sobě smát.

Dobrou zprávu mi přišel právník říct už po dvou měsících.

,,Právě jdu z přelíčení o opatrovnictví." usmíval se a mně spadl kámen ze srdce.

,,Podle tvého výrazu to dopadlo dobře."

,,Ano. Amy získala do opatrovnictví, bez žádných potíží, všechny tři nezletilé. Všichni mladiství vypovídali moc pěkně. Ve škole také potvrdili, že se jejich prospěch zlepšil a tak ani na okamžik soud nezaváhal, že by to mělo být jinak."

,,Ani nevíš, jak rád to slyším."

,,Amy s tebou potřebovala mluvit. Prý šlo o něco důležitého. Chtěla by přijít příště se mnou."