🌹Můj soused Wolfhard🏡 [Fack CZ]

🌹Den číslo nula

Jackův pohled

„Pojedeš tam a tečka." řekla mamka a bouchla pěstí do stolu. „Alee noták... Prosím... Já nechci na venkov!" řekl jsem s prosící obličejem a snažil jsem se fingovat pláč. „Ne! Pojedeš prostě na tu chatu! Jsou prázdniny... Co jsi si myslel? Že zase celé léto strávíš doma u počítače?... Heleď Jacku... Najdeš si tam nové kamarády a bude tam určitě sranda... Nebudu tam já, takže tě nikdo nebude 'prudit'... A navíc je to na samotě u lese." skončila svůj monolog. „Ale proč nemůžu být tady? Třeba bez telefonu, počítače... Ty budeš v práci..."

„No právě... Stejně by jsi tu byl sám... Protože budu v práci. Jacku. Tam to bude dobré. Navíc. Sousedi mají syna v tvém věku... Takže..." „Takže se budu mít s kým bavit... Fakt super." řekl jsem otráveně. „Jednoho dne mi určitě poděkuješ. A teď si běž sbalit. Za dvě hodiny pojedeme." řekla a sedla si ke stolu v kuchyni. Na patě jsem se otočil a šel jsem do svého pokoje. „Jednoho dne mi určitě poděkuješ." imitoval jsem mamku. „Pchh to určitě. Obzvlášť za to že vedle bude bydlet nějaký kluk v mém věku. Skvěle." řekl jsem a vytáhnul jsem velký černý kufr z pod postele.

Když jsem si dobalil kufr tak jsem ještě vytáhnul sportovní tašku. Naházel jsem do ní moje osobní věci. Jako třeba... Malý polštář, voňavku, kartáček na zuby, sprcháč, ručník... Skoro celý zbytek pokoje a koupelny. Zapnul jsem jí a v tom do pokoje vstoupila mamka. „Nechceš si s sebou vzít rovnou celou skříň?" zeptala se a trochu se uchechtla. „Rád bych ale ze schodů ji neseš sama." „Řekni mi kdo tě naučil být takhle drzý." řekla, zakroutila hlavou a odešla. „Že by život?" zašeptal jsem aby mě neslyšela.

Kufr, sportovní tašku a menší batoh jsem vynesl ven před dům k autu. Mamka už seděla v autě a čekala až to naložím. Všechno kromě batohu jsem dal do kufru auta a s batohem jsem si sednul dozadu na sedačku. Mohl jsem si sednout dopředu ale bude to dlouhá cesta. Při dlouhých cestách místo toho abych se koukal z okna a při smutných písničkách předstíral že jsem ve videoklipu radši preferuji spánek.

„Můžeme vyrazit?" zeptala se radostně mamka. „To ještě nejdeme?" řekl jsem. „Já se tak těším na týden bez tvých keců." řekla a nastartovala motor. „Nebude to týden ale dva měsíce." řekl jsem a protočil jsem očima. „Neboj. O víkendu tě přijedu zkontrolovat. Jestli pořad žiješ." řekla a šlápla na plyn. Opět jsem protočil očima a dal jsem si sluchátka do uší.

Podíval jsem se do zpětného zrcátka a uviděl jsem tam pohledného hnědovlasého a hnědookého, mladého kluka malého vzrůstu. Tváře mu zdobily malé pihy které měl po tvářích rozeseté jako hvězdy na obloze. Aajooo to jsem já. Dneska mi to zrovna sluší a já jednu do nějaké prdele světa. Byl jsem tam jednou... Mohlo mi být tak šest takže už ani nevím kde to je... Ale vím že to je někde v Oregonu.

Seděl jsem v autě a snažil jsem se usnout... Ale... Moje mamka mi to nechtěla dopřát. Začal jí zvonit telefon který po dvaceti sekundách konečně zvedla. „Haló? Ahoj Mary! Tak ráda tě slyším.... Ano ano, už jsme na cestě... Neboj se. Kluci se o sebe určitě postarají." pořad mluvila, mluvila a mluvila. Asi po půl hodině jsem konečně usnul. Ale ne na dlouho. Probudila mě hlásitá písnička v mých sluchátkách. Probral jsem se a mamka pořad telefonovala. „Ano ano... Cože? On tam bude tady sám? Tak to si kluci užijí!" v téhle chvíli jsem jí přestal vnímat. Neměl jsem nejmenší tušení s kým může mluvit. A ještě k tomu takhle dlouho. Ale bylo mi jasný že mluví o mě.

Po několika hodinách jsme konečně dorazili na místo. Ta chata nebyla větší než byt dva plus jedna takže takové malé stavení uprostřed ničeho. Stála na konci pozemku a na té zahradě před ní byly různé květiny a tak dále. Zajímavé bylo to že mi tam vůbec nejezdili tak jak tam mohli tak hezky růst. Vystoupil jsem z auta a vyndal jsem si věci. „Tak zlato... Všechno co budeš potřebovat tak najdeš buď vevnitř nebo dva klikometry od tud je menší obchod. Tak se měj hezky. Papa." řekla mamka z auta a zamávala mi. „Jo jasně. Ahoj." usmál jsem se a taky jsem jí zamával. Mamka v autě odjela a mě úsměv při pohledu na to co je okolo mě úsměv spadnul.

Vzal jsem si věci a šel jsem k tomu stavení. Odemknul jsem dveře a vyzul jsem si boty. Za sebou jsem táhnul kufr, přes rameno jsem měl sportovní tašku a na zádech batoh. Takhle jsem vešel do první místnosti. Byla to kuchyň spojená s obývákem. Musím říct že vevnitř to vypadalo celkem dobře na to jak to vypadá z venku. Hned vedle byla místnost se dvěma postelema, skříní a stolkem pod oknem. Tam jsem položil všechna moje zavazadla a šel jsem se podívat dál. Našel jsem koupelnu, záchod, špajz a to bylo vše. Skusil jsem chytit WiFi ale marně. Elektřina tu byla takže alespoň to. Teplá voda taky tekla. Takže skoro jako doma. Ale... Ale bez lidí, kamarádů, známích a prostředí na které jsem zvyklí. Pravda, teď kamarádů jsem moc neměl ale i tak jsem nebyl nadšený.

První věc kterou jsem udělal bylo to že jsem si vybalil věci a pak jsem šel do kuchyně se podívat co tam vlastně je. Nooo nic moc tam nebylo. V lednici bylo prázdno, ve skříňkách jenom nějaké sušenky a ve špajzu... Mouka, cukr, sůl, koření, oříšky a něco jako... Alkohol? Takže tady se bude kalit od rána do večera. A v tu chvíli mi došlo kam mamka pořad jezdila na ty její zábavy. Proto se vracela až třetí den. Pomyslel jsem si. Chtěl jsem si udělat něco k jídlu ale nic se z toho co tam bylo udělat nedalo. No. Hlad jsem měl celkem... No jediné co jsem dneska snědl bylo jablko, mekáč a toť vše.

„No nic. Zahajuji dietu." řekl jsem a sednul jsem si na pohovku v obýváku. Televize tam byla ale... k ní jenom přehrávač na DVD. Takže se asi na můj oblíbený seriál dívat nebudu. Řekl jsem si v hlavě. Sednul jsem si před televizi a z jednoho šuplíku jsem vytáhnul album s DVDčkama. „Narnie, Kouzelník ze země Oz, Nekonečný příběh, Narnie... Co to je? Kdo to sem dovezl? Něco víc klišé by nebylo?" řekl jsem a listovat jsem v albu dál.

Z mé činnosti mě ale vyrušilo klepání. „Nejsem tady ani dvě hodiny a už mi sem někdo leze." řekl jsem a zvednul jsem se ze země. Klepání bylo pořad víc a víc intenzivní. „Nojoo. Hlavně neudělej díru do dveří." řekl jsem v půlce chodby. Otevřel jsem dveře a za nimi stál poměrně vysoký kluk s kudrnatými černými vlasy, tmavě hnědýma očima, v černé mikině a šedých teplákách. „Ahoj." řekl s úsměvem.

„Asi sis spletl barák. Já nikoho nečekám a jestli prodáváš hrnce nebo jsi nějaký ten z křesťanský sekty tak s pánem bohem a nashledanou." řekl jsem otráveně a opřel jsem se o dveře.

Tak jooo je tu další knížka😏😂🌹💕
Doufám že se vám bude líbit😊🔥
Musím říct že bude mít celkem nevšední děj... Teda alespoň jsem žádnou takovou Fack funkci nečetl😏😘🙊
🏡Jinak omlouvám za chyby!🏡
Korekce: 13.11.2023