🌹Můj soused Wolfhard🏡 [Fack CZ]

👣Den číslo dvacet čtyři

Na to že jsem na tu párty nechtěl jít tak... Jsem doufal že ten den nikdy neskončí.

BUM! zazněla šílená rána. Vyskočil jsem do sedu a otevřel jsem oči. Předemnou stála Sophia se dvěma puklicema od hrnců. Takhle mě dříve budila pokaždé co jsem u ní spal. „Dobré ráno přeji.” řekla s úsměvem. „Bylo by lepší kdyby bylo tišší.” řekl jsem rozespale. „Pojď prosím tě, všichni už snídají.” řekla a odešla. „Nojo nojo.” zamumlal jsem aby mě neslyšela. Pomalu jsem se zvednul ze země na které jsem včera usnul a vydal jsem se do kuchyně. Bolela mě hlava jak sviňa.... Proč asi? Neříkám že jsem se úplně zlil jak mužík ale něco málo jsem měl, no a trochu se to na mě podepsalo.

Došoural jsem se do kuchyně kde u stolu seděl Wyatt a Finn a Sophia dělala na sporáku míchána vajíčka. „Dobré ráno všem.” přišel jsem k nim a promnul jsem si ospalé oči. „Jejda... No dobré ráno.” ozval se Finn když na mě otočil hlavu. „Dobré.” zamumlal Wyatt s plnou pusou, nejspíš jogurtu co měl před sebou. Jenom jsem nasadil malý úsměv a sednul jsem si vedle Wyatta naproti Finnovi.

„Tak tady. Přeji dobrou chuť.” řekla Soph když předemě hodila talíř s míchanými vajíčky a chlebem. „Díky ale já asi snídat nebudu.” „Alespoň trochu sněs, když už jsem se s nimi dělala.” „Ale ja-” „Na kocivinu jsou dobrá.” mrkla na mě a já věděl že nemá cenu odporovat. Tak jsem se pustil do vajíček.

Když jsem je dojedl talíř jsem dal do dřezu a sednul jsem si zpátky. Zvednul jsem hlavu a uviděl jsem Finnův kulišácký úsměv.... Věděl jsem že má něco v plánu. Jenom jsem zakroutil hlavou ve stylu: Ne... Hlavně nic nedělej... „Kdy vyrazíte?” zeptala se Soph a já se na ní podíval. Pohled jsem přesměroval na Finna a on se podíval na mě. „Až nás vyhodíš.” zasmál se Finn. „Já teda půjdu za chvíli.” řekl Wyatt při tom když se díval do jeho telefonu. „No ty nikam nejdeš, to bys měl vědět a vy dva můžete jít kdy chcete a taky jste tady vždy vítáni.” řekla Soph s úsměvem. „Jojo díky.” řekl jsem a úsměv jsem ji opětoval. „Tak okolo dvanácté vyrazíme.” řekl Finn jakoby mi to oznamoval. Kývnul jsem v souhlas. „Okey okey.” řekla Soph a podívala se na hodiny.

Finnův pohled mě celkem dost znervózňoval. Díval se na mě jak hladové zvíře... Blbé přirovnání. Najednou jsem ucítil něčí dotek na mojí noze. Podíval jsem se na Wyatta a ten byl zábrany do rozhovoru se Soph... Takže kdo jiný by to mohl být než kudrnáč předemnou. Usmíval se... Ale ne klasicky... Tak jakože... Něco chce. Jeho noha jezdila po mém lýtku nahoru a dolů a občas zajel až ke stehnu.

Byl jsem celkem nervózní jelikož hned vedle seděl Wyatt a Sophia, ale Finnovi to asi starost nedělalo. Najednou jsem ucítil že se zastavil skoro u mého rozkroku. V tu chvíli jsem úplně zkameněl. Musel jsem být červený jak rajče. Trochu jsem se odsunul od stolu a nasadil jsem vážný pohled. „Finne? Můžeš na chvíli? Chci ti něco říct mezi čtyřma očima.” „Jasně.” řekl s úsměvem. Oba jsme se zvedli od stolu a šli jsme směrem do koupelny. Ještě než jsem zmizel za rohem všimnul jsem si nechápavých obličejů který patřili Soph a Wyattovi.

Zavřel jsem za námi dveře od koupelny a otočil jsem se na Finna. „Můžeš. Mi. Sakra. Říct. Co s tebou je?” řekl jsem vážně. Odpovědi jsem se nedočkal páč se mi Finn okamžitě jeho rty přitiskl na ty mé. Samozřejmě jsem se zapojil i když jsem byl trochu naštvaný. „Tohle jsem chtěl udělat už od včerejší noci.” zašeptal mi do ouška a zase mě začal líbat. Obmotal jsem mu ruce okolo krku a on mě zase chytil za pas. Natlačil mě zády na dveře od koupelny a ze rtů se najednou začal dostávat níž. Zastavil se u krku a začal mi ho obsypávat maličkými polibky. „Finne... T-to by jsem tady n-neměli.” zašeptal jsem. „Ale notak.” zašeptal a nepřestával se dostávat níž. „Finne... Nech to na doma.” „Ale ja chci teď... Alespoň mě nech něco vyzkoušet.” řekl a kousnul se do rtu. „Doma.” snažil jsem se být vážný ale když jsem měl ten krásný pocit tak to prostě nešlo.