🌹Můj soused Wolfhard🏡 [Fack CZ]

🙊Den číslo tři... A nebo čtyři?

Když jsem se propadnul do říše snů tak se mi zjevil sen... Sen o Finnovi a mě. Aggrr to už to mám i ve snech? To mi nestačí to že ho budu dalších několik dnů na očích?

Je tu další ráno. Z postele se mi vstávalo celkem dobře. Šel jsem jen v trenkách do kuchyně si udělat čaj. Z lednice jsem vytáhnul marmeládou a máslo. Vzal jsem rohlík... Sice už trochu tvrdý, ale nevadí... A namazal jsem ho máslem a pak marmeládou. Svojí úžasnou snídani jsem položil na stůj a sednul jsem si k ní. „Mít data tak to dám normálně na insta.” řekl jsem pro svoje potěšení a zakousnul jsem se do rohlíku. Hned první myšlenka co mi prolétla v hlavě byla na to že budu muset Finnovi dát ty plavky. Ježíši proč na něj myslím. Okřiknul jsem se v duchu.

Dosnídal jsem a špinavé nádobí jsem dal do dřezu. „Jejda. Už je to trochu plné... Tak alespoň se mám na co vymluvit když mě bude zase někam zvát.” řekl jsem a od dřezu jsem odešel. Když jsem šel chodbou směrem do pokoje tak se rozletěli dveře. „Sakra to tě nikdo neučil klepat.” křiknul jsem a zaletěl jsem do pokoje. Věděl jsem že to je Finn. Kdo jiný by to byl že? „Klid. Jsme oba kluci. Nemáš se za co stydět.” řekl mezi dveřmi Finn. Rychle jsem na sebe navléknul tričko a kraťasy. Cestou z pokoje jsem vzal i plavky. Vyšel jsem a Finn stále stal mezi dveřmi. Hodil jsem po něm plavky které mu skončili na hlavě. „Tady máš a příště mi řekni když mi vezmeš klíče.” řekl jsem hořce. „Zaprvé, díky a za druhé, klíč byl pod rohoškou.” řekl a sundal si plavky z hlavy.

„Tak davaj!” nastavil jsem ruku a čekal jsem až mi dát ten klíč. Finn se na mě podíval a klíč mi dal. „Jo a nechceš dneska třeba do-” „Nemůžu.” přerušil jsem ho. „Jo tak ehm.. Dobře. A co děláš tak důležitého?” zeptal se a nervózně se usmál. „To není tvoje věc. A třeba by jsi mi mohl dát čas... Chci mít taky nějaký čas jen pro sebe... A ne se pořad s někým tahat takže ehm ehm ahoj.” řekl jsem a zavřel jsem dveře. Zády jsem se o dveře opřel a dal jsem si ruce do dlaní.

Jsem to kretén. On chce být kámoš a já ho takhle odbiju. Ale já přece nechci přátele! Čím víc přátel máš, tím víc tě můžou zranit! A proto zůstanu u toho že nebudu mít nikoho! Pomyslel jsem si ale i přes to jsem měl ze sebe špatný pocit. Ale na druhou stranu... Ne... Byl jsem prostě hnusný. Měl bych se mu omluvit.

Otočil jsem se ke dveřím a otevřel jsem je a čekal jsem že tam ještě bude. Ale byl pryč. Jenom jsem viděl jak se u něj zavřeli vchodové dveře. Tak jsem zase zavřel a šel jsem do pokoje.

Den utíkal pekelně pomalu. Kdybych byl s Finnem tak už by bylo tak sedm večer ale v tu chvíli bylo teprve pět... Tak jsem alespoň umyl nádoby, skouknul jsem jeden film, dal jsem si dlouhou sprchu, udělal jsem si něco k večeři a šel jsem brzo spát.

„Den číslo čtyři je zde...” řekl jsem si ráno když jsem otevřel oči. Šel jsem do koupelny a sroupnul jsem si k zrcadlu. Cítil jsem se  nějak divně. Koukal jsem na sebe jako tele na nové vrata a po chvíli jsem se snažil ze sebe udělat člověka.

Vyšel jsem z koupelny a šel jsem do kuchyně. Udělal jsem to co každé ráno... Čaj, snídaně, dát to na stůl, sednout si, sníst a vypít vše a dát to do dřezu. Pak jsem si jenom v kraťasech a ponožkách sednul na pohovku v obýváku a koukal jsem z okna. Čekal jsem na to až někdo zaklepe na dveře, já se zvednu a ten někdo se mi postará o program na dnešní den. Ale ono nic. Čekal jsem asi dvě hodiny v jedné a té samé poloze a pořad nic.

Zvednul jsem se a šel jsem do pokoje. Sednul jsem si na postel. Z postele jsem viděl Finnovi přímo do zahrady. Nikde ani noha... A ani ruka, hlava či nějaká jiná část těla. V chatě se nic nehlo. Najednou jsem se cítil... Špatně? Smutně? Osaměle?... Nene... Mám rád svůj klid... Mám rád svůj klid... Pořad jsem si opakoval v hlavě. Ale něco ve mě mi říkalo že i tak mi něco chybí.

Myslel jsem že snad umřu nudou. Ani jsem si ne všimnul že už jsou čtyři odpoledne a proto jsem stále seděl a díval jsem se z okna. „Co bych tak mohl... Aghr kašlu na to.” řekl jsem a zvednul jsem se z postele. Vzal jsem si mikinu, klíče, boty a šel jsem ven. Vyšel jsem na zahradu kterou jsem celou prošel. Ano... Byl čtvrtý den a já jsem stále byl v zahradě. Zaujala mě stodola. Otevřel jsem hooooodně staré vrzající dveře a vešel jsem dovnitř. Všude pavučiny, prach, sláma, nějaké harampádí, traktor, květináče, lopata... Počkat traktor. Byl to takový malý zahradní traktor. Ale byl starý, polorozpadlý, zelený, zrezlý ale... Nádrž byla plná. Přemýšlel jsem že bych nastartoval ale...

Něco mě vyrušilo. Byla to rána... Jako kdyby spadnul hliněný kýbl na zem. Šel jsem tedy dál do stodoly a narazil jsem na nejspíše údajný kýbl který spadnul z police. Vzal jsem ho a dal jsem ho nazpátek. „Ale co ho shodilo?” Zeptal jsem se sám sebe. Pomalu jsem pokračoval dál a najednou se zamnou ozvala další rána. Úplně stejná. Otočím se a kýbl zase ležel na zemi otočený vzhůru hotama. Pomalu ho vezmu do ruky a zpod něj vyběhla kočka. No skvěle... Zvěřinec. Mamka mi neřekla že máme kočku takže asi je cizí. Ale či? To jsem úplně neřešil.

Sebral jsem si svých pět švestek a šel jsem zpátky do chaty. Ještě než jsem otevřel dveře všimnul jsem si nějakého auta které stalo na cestě. U něj stáli dvě osoby. Nějak jsem to neřešil a šel jsem dovnitř. Šel jsem do koupelny a udělal jsem večerní hygienu a šel jsem do pokoje. Někdo klepal na dveře... Mohlo být tak osm hodin večer takže jsem se neodhodlal otevřít. Podíval jsem se po chvíli z okna a to auto odjíždělo. Musela to být jedena z těch osob od auta. Nakonec jsem zalehnul a usnul.

Můj krásný spánek mi doprovázel sen... Sen o Finnovi... Měl bych se mu omluvit. To byl asi důvod proč se mi ten sen zdál.

🔥T-R-A-S-H🙊
A děkuji moc za 100👀
🎖Jinak omlouvám za chyby!🎖