🌹Můj soused Wolfhard🏡 [Fack CZ]

💙Den číslo devět, deset... sedmnáct

Doufám že to uteče rychle.

Den číslo devět
Takže už je to druhý den co Finn odjel a já jsem tu zbyl sám. Ráno probíhalo vcelku normálně. Pád z postele, čaj, nějaká snídaně, televize a umytí nádobí a ranní hygiena. Skoro celý den jsem strávil zalezlí v chatě protože venku bylo na umření. Normálně kdybych rozklepnul vajíčko na kapotu od auta tak bych si mohl udělat omeletu. Buď jsem se díval na telvizi nebo jsem byl na telefonu aaaaaa nebo jsem si něco čmáral do sešitu.

Den číslo deset
Čaj, snídaně, telefon, ranní hygiena a tentokrát menší procházka venku. Šel jsem do lesa se podívat co tam tak jakože je. Nevím co jsem čekal ale nic jsem nenašel. Wow. Přišel jsem zpátky k chatě a vzpomněl jsem si že jsem Finnovi dával moje číslo aby mi zavolal. Ale ono nic. Ani jeden zmeškaný hovor ani zpráva. Večer jsem se šel podívat do stodoly. Trochu jsem to tam prolejzal ale nic jsem nenašel. Teda skoro nic. Našel jsem žebřík do dalšího patra. Šel jsem tam? Ne. Byl jsem líný. Tak jsem šel radši do chaty.

Den číslo jedenáct
Tohle ráno mě probudila opět nějaká šílená rána. Až na to že místo toho abych vyskočil z postele nebo jsem se rozplácnul na zeď jsem se propadnul. Postel se podemnou prolomila. „Do prdele. A je to v hajzlu.” začal jsem nadávat. Nějakým způsobem jsem vstal a hned jsem se jí snažil opravit. Povedlo se? Samozřejmě že... Ne. Co sem? Pat a Mat? Bořek stavitel? Nene. Potom co jsem se vyhrabal z pokoje jsem šel do kuchyně a udělal jsem to co každé ráno. Pak jsem šel do koupelny a nakonec jsem skončil venku na houpačce u Finna na zahradě. Proč jsem šel tam? Tuto otázku zodpovědět nedokážu. Houpal jsem se tam prakticky celé dopoledne a i odpoledne. V ruce jsem držel telefon a čekal jsem na nějaký důkaz Finnovo existence. Ale marně. Ten den jsem spal na druhé postely v pokoji a usínal jsem s nadějí že další den bude lepší.

Den číslo dvanáct
Byl lepší? No ráno trochu ano ale zbytek... Nic moc. Finn jako kdyby neexistoval a došlo mi jídlo... Takže jsem musel zvednout zadek a jít nakoupit. No a to se mi zrovna dvakrát nejvíc nechtělo. Ale co se dalo dělat. Vzal jsem si na sebe tričko, kraťasy, vansky a šel jsem s peněženku, klíčema a telefonem v kapse do úžasného obchodu za lesem. No a jelikož mě má osud opravdu rád tak bylo zavřeno. „Omlouváme se ale z osobních důvodu se obchod na dnes zavírá... No to si děláte prdel? A kam mám asi jít?” křiknul jsem naštvaně. „Křičení ti nepomůže.” ozval se klučíčí hlas za mnou. Bleskově jsem se otočil a stál tam poměrně vysoký kluk s hnědými rovnými vlasy a modro-zelenýma očima. „Jooo? To bych bez tebe nevěděl.” řekl jsem a šel jsem směrem od obchodu.

Chtěl jsem se jít podívat dál jestli náhodou nepotkám další obchod ale nakonec jsem šel směrem do chaty. „Jacku...Jestli hledáš obchod tak jdeš na špatnou stranu.” řekl neznámý kluk. „Děkuji za připomenutí ale já jdu domů. A jestli umřu hlady tak to je můj problém.” odseknul jsem mu a přidal jsem do kroku. Ten kluk se zastavil a dál mě nepronásledoval. Když jsem stál už u chaty tak jsem si uvědomil že mi vlastně řekl jménem. Mě zná nebo co? Těžko. Nikdo z téhle díry mě nezná... Až na Finna a prodavačku v tom zamraceným obchodě.

Den číslo třináct
Jen si tak v poklidu spím na mé nové postely a najednou dostanu skoro infarkt... Proč?
„Telefon!” křiknul jsem když jsem slyšel své vyzvánění. Vyskočil jsem a běžel jsem do kuchyně kde jsem včera telefon nechal. Volalo neznámé číslo. Urychleně jsem to zvednul. „Jack Grazer prosim?” řekl jsem s úsměvem do telefonu. „Dobrý den, rád bych mlu-” ani jsem tu osobu nenechal doříct větu protože jsem poznal že to Finn nebude a hovor jsem típnul. „Sakra!” křiknul jsem a s telefonem jsem hodil na pohovku. Byl jsem naštvaný. Čekal jsem že to bude Finn? Ano čekal. Ten bastard ani není schopný vzít telefon a zavolat.

Moje poledne a odpoledne probíhalo následně... Televize, něco jako oběd a zase televize. Ten den jsem nevytáhnul paty z chaty. Okolo 13:38 mi volala mamka jestli jsem v pořádku a tak dále. Byl jsem? Ne ale to jsem ji neřekl. Nevěděl jsem proč ale bylo mi smutno... Ale po kom? Po domově, mamce, Soph, Finnovi? V tu chvíli jsem se modlil aby už byl konec téhle samoty a nudy.

Den číslo čtrnáct
Pro moje štěstí jsem ani nespal. Celou noc jsem seděl u televize a pozoroval jsem to co tam zrovna bylo. Někdy v 10:17 mě vyrušilo klepání na dveře. „Nejsem doma!” křiknul jsem a opřel jsem se o opěradlo pokovky. Ten někdo si ale nedal pokoj a pořad bušil. Asi jsem musel být hodně paranoidní protože jsem vystřelil z pohovky a běžel jsem ke dveřím opět s doměním že to bude Finn. Otevřel jsem a tam stál ten kluk kterého jsem potkal u toho zavřeného obchodu. „Ahoj Jacku.” řekl mile s úsměvem který mu ale při pohledu na mě spadnul. Musel jsem mít šílený kruhy pod očima a rozcuchané vlasy. „Čau mě stále neznámí člověče.” řekl jsem trochu chraplavým hlasem. „Jo jasně.. Jsem Jaeden... Jaeden Martell. A jsem Finnův kámoš a mám-” „Co máš?” skočil jsem mu do řeči. „Kdyby jsi mě nechal domluvit tak už to víš.” řekl tedy Jaeden. Jenom jsem protočil očima a poslouchal jsem dál. „Finn mě poprosil abych na tebe dával pozor. A prý ti mám dát tohle.” řekl Jaeden a podal mi nějaké klíče. „Ty mě máš hlídat? No tak to-” „Nebudu tě hlídat.. Jsi dost velký na to aby ses o sebe postaral jenom ti dám ty klíče.” dal mi klíče do ruky a odešel. Já jsem stál jak Y mezi dveřmi a koukal jsem co se právě stalo.

Den číslo patnáct
Naštěstí jsem už usnul. Ale ne na dlouho. Hodně jsem přemýšlel od čeho můžou být ty klíče. Napadlo mě že by mohly být od Finnovi chaty. Hned ráno v 8:04 jsem šel k Finnovo chatě. A hele... Klíče pasovaly. Vešel jsem dovnitř a v kuchyni jsem našel papírek.

Jacku, doufám že ti Jae dal ty klíče co nejdříve.
„Bastard jeden.” řekl jsem při pomyšlení že mi ty klíče dal až dneska.
Můžeš tady být od kdy do kdy chceš. Chovej se tu jako doma. V lednici je jídlo a ve skříňkách taky. Jelikož je obchod zavřeny tak jsem nakoupil trochu víc, protože vím že ty si nenakoupíš i když jsem ti to říkal. A taky ti nebudu moc zavovat. Rozbil se mi telefon a brácha mi ho nepůjčí. Dávej mi tu na sebe pozor.

Tvůj kámoš Finnouš.

Celkem mě to překvapilo že mi tu nechal klíče a tenhle vzkaz. „Tak proto mi nevolá.” řekl jsem si a položil jsem papírek na stůl. Otevřel jsem lednici a vážně tam bylo plno jídla. No ale většina už byla prošlá nebo plesnivá. Takže jsem to vzal a vyhazel jsem to. „Napsal jako doma... Tak jako doma.” řekl jsem šel jsem do Finnovo pokoje. Vím je to nezdvořilé ale mám být jako doma. Strávil jsem tam celý den. Nakonec jsem tam i usnul... Ve Finnovo posteli... Nenene vůbec ne...

Den číslo šestnáct
Hned po snídani jsem šel do stodoly ke mě na zahradu. Vzpomněl jsem si že jsem vlastně chtěl jít nahoru... Podívat se co tam je. Šel jsem rovnou k žebříku a vylezl jsem nahoru. Nic moc zajímavého tam nebylo. Až na kupky slámy, deky, sudy a velké okno. Okno jsem otevřel a žasnul jsem nad tím výhledem. V tu chvíli mě napadla jediná věc... Slezl jsem dolů a šel jsem si do chaty pro peněženku a telefon. Zapnul jsem data a hledal jsem nějaký otevřený obchod b okolí. Jeden jsem našel... Byl asi kilometr za hlavní cestou u lesa. Urychleně jsem se tam vydal. Proč? To bylo překvapení.

Den číslo sedmnáct
„Tak je tu poslední den samoty!” křiknul jsem na celou chatu. Byl jsem rád že se Finn vrátí ale taky jsem se bál že třeba se něco stalo nebo tak. No tak než odjížděl tak u něj byl celkem hluk... Rány, řev... Doufal jsem že bude v pohodě. Už od rána jsem ho vyhlížel. Odpoledne jsem dokonce seděl na schodech před chatou. Ale nikdo nepřijel. Vzal jsem telefon a zapnul jsem data která už mi docházela. Na instagramu byl Finn aktivní. Tak jsem se rozhodl mu napsat pro můj dobrý pocit bezpečí. „Ahoj Finn. Kdy přijedeš? Jsi v pohodě?” přečetl jsem si zprávu nahlas. A odeslal jsem ji. No a v tu chvíli mi došla data. „Dohajzlu!” křiknul jsem a položil jsem telefon vedle sebe. Pak mi došlo že má vlastně rozbity telefon takže mi to bude k ničemu. „Počkat... Tak jak mohl dát tu fotku s bráchou na instagram?” zeptal jsem se sám sebe.

„Tak to si budeme muset promluvit...” řekl jsem při pohledu na cestu.

Tak je tu konečně nová kapitola... Btw psala jsem ji dohromady čtyři dny😂😂😂
Jinak opožděně přeji krásné vánoce a předčasně šťastný nový rok! 🎄🎁✨😉💜
Doufám že se vám kapitola alespoň trochu líbila😘💜
🎄Omlouvám se za chyby!🎄