🌹Můj soused Wolfhard🏡 [Fack CZ]

🍆Den číslo čtyřicet tři

Pravda...řekl jsem Finnovi že mi nevadí že přišel pozdě domů ale uvnitř sebe jsem věděl že mi to vadilo...a věděl jsem že mi vadilo že to bylo kvůli Jaednovi.

„Jackie, vztávej.” uslyšel jsem tlumeně. Moc se mi vztávat nechtělo tak jsem se ani nehnul. Najednou jsem ucítil něžný dotek na mé tváři a poté na mých rtech. V mém podbřišku se rozletěli motýlci a já jsem trochu pootevřel oči. Poskytl se mi pohled na tu nejkrásnější tvář co znám...na mého krásného Finna Wolfharda. „Dobré ráno.” usmál se na mě. Jenom jsem zamručel a zase jsem zavřel oči. Finn mě zase jemně políbil a pohladil mě po tváři.

„Takovéhle hezké ráno už dlouho nebylo.” zavrněl jsem. „Mám dobré správy.” zašeptal. Tahle věta mě donutila otevřít oči. „Dneska máme úplně volný den...jen ty a já a já a ty. Už jsem doplnil energii takže mám i připraveny plán na dnešek. A jestli se mezi nás bude snažit někdo vetřít tak z téhle chaty udělám protiatomový kryt.” řekl s úsměvem a sedl si vedle mě na postel. Ospale jsem se na něj podíval a usmál jsem se. Takhle milý, starostlivý a celkově upřímný už dlouho nebyl. Pomyslel jsem si. „Udělal jsem snídani. Chceš ji do postele neboo-” „Dám si ji jako člověk v kuchyni u stolu.” skočil jsem mu do řeči s úsměvem. Finn se trochu uchechtl, dal mi pusu na čelo a šel směrem ven z pokoje. Já jsem ještě chvíli ležel a pak jsem se taky zvedl.

V kuchyni na stole byla míchána vajíčka s opečeným toustem a sklenice džusu. Sedl jsem si na svoje obvyklé místo na pravé straně stolu a dal jsem se do toho jídla. „To jsi byl i v krámu?” zeptal jsem se Finna který stál u linky čelem ke mě. „No musel jsem. Jinak by jsme byli o hladu. A kdyby jsi nejedl tak by jsi mi dočista zmizel před očima.” odpověděl a sedl si na židli vedle mě. „Tak to kecáš...mě by to vůbec neublížilo pár dnů nejíst...A ty jíst nebudeš?” řekl jsem s poloplnou pusou. „HmmMm nemám hlad.” „Ale jo máš. Musíš něco sníst.” řekl jsem a na vidličku jsem napíchnul vajíčko. „Eeeeero letí do hangáru!” začal jsem s vidličkou kroužit Finnovi před pusou. On se zasmál a nechal se chvíli krmit.

Když jsem dojedl tak jsem vzal talíř i skleničku a dal jsem to do dřezu. „Tak co máš v plánu?” zeptal jsem se. „No...napadlo mě jít si trochu zajezdit na skejtu jestli souhlasíš?..?” „Jasně že jo...ani nevíš jak moc mi skejt chybí.” „Ale bereme jenom jeden. Chci tě mít na očích.” „Nejsem malý dítě Finne.” „Dítě ne ale malý jsi.” zasmál se. Jenom jsem mu věnoval drzý ušklebek a šel jsem se obléct. Vzal jsem si tmavě zelené látkové kraťasy a bílé volné tílko. Pak jsem šel do chodby a obul jsem se. Finn stál už připraveny před chatou se skejtem a s helmou v ruce. „Tak tohle si nevezmu ani za nic.” řekl jsem když jsem k němu přišel. „Chceš mít další otřes mozku?” „Ne ale tohle mi rozhodně nepomůže.” zakroutil jsem hlavou. „Věděl jsem že to bude k ničemu.” řekl poraženě Finn a helmu odložil na schody.

O dvě hodiny později

Hodiny plynuly a já s Finnem jsme byli na asfaltové cestě a jezdili jsme na skejtu. Respektive já jsem jezdil a Finn za mnou chodil pěšky jak ocásek. Pokaždé co se prkno zvedlo z asfaltu tak měl Finn smrt v očích. Spadnul jsem jenom jednou a Finn se skoro zbláznil...jako jo chápu že se o mě asi bojí ale jako...je horší jak moje máma. „Blíží se čas oběda tak co takhle jít zpátky?” zeptal se Finn. „Jo tak fajn.”

Přišli jsme do chaty a oba jsme skoro doslova běželi do kuchyně. Já jsem měl příšernej hlad. „Tak co bude k jídlu?” „Těstoviny se syrovou omáčkou.” „Ty jsi vařil?” řekl jsem udiveně. „Ehm samozřejmě.” Podíval jsem se na něj s nechápavým pohledem protože takovéhle jídlo by on prostě sám neudělal. „Dobře, přiznávám...bylo to v mrazáku. Ale těstoviny jsem dělal.” řekl s trochu utrápeným pohledem. Usmál jsem se a vzal jsem si talíř a nandal jsem si. S talířem jsem si sednul ke stolu a pustil jsem se do jídla. U jídla jsme vůbec nemluvili. Jenom jsme po sobě občas koukli jedním očkem.