🌹Můj soused Wolfhard🏡 [Fack CZ]

🚪Chceš to vysvětlit?

Stal tam...stejný jako předtím. Kudrnaté černé vlasy...tmavě hnědé až černé oči...vysoký...hubený...s překvapeným obličejem. Podíval jsem se mu do očí a řekl jsem...-

„Nikdy bych nemohl milovat nikoho jiného než tebe..."
Najednou nastalo hluboké ticho. Stále jsem se mu díval do očí a on mě. Byl překvapený ale taky bylo vidět že mě čekal. Byl upravený, navoněný a v hezkém oblečení...ne jako vždycky když jsme se váleli celý den v teplákách nebo kraťasech. Měl černé kalhoty, šedé nezmuchlané tričko a všechno to doplňovali šedé ponožky. „Finne...já..." začal jsem něco plácat protože to ticho mě už úplně mučilo. „Já...přišel jsem ti říct že-" ani jsem to nestihl dopovědět protože mě vtáhl do pevného obejmutí. Úplně mě tím zaskočil. Byl jsem úplně v šoku. „Taky bych nemohl." zašeptal Finn a více mě stiskl. Konečně se mi dostalo odpovědi. Usmál jsem se a obejmutí mu konečně opětoval. Zase jsem se cítil celý. Do té doby jsem měl pocit jakoby mi nějaká část mě chyběla, ale když jsem byl ve Finnovo obejmutí tak jsem se cítil zase celý.

Po nějaké době jsem se od sebe odtáhli a podívali jsme se na sebe. Bylo to dost komický tak jsem se trochu uchechtl. Finn se na mě nervózně podíval a chtěl něco říct ale já byl rychlejší. „Všechno si nechám vysvětlit a budu poslouchat a moc mě mrzí to co jsem řekl a už to nikdy neudělám a vím že jsem měl věřit tobě a ne Jaednovi a...a..." „Pojď dál." řekl v klidu Finn. Trochu jsem se pousmál. Finn zašel dovnitř a já šel přímo za ním. Zavřel jsem za námi dveře a sundal jsem si boty a v položkách jsem šel dal mě dobře známou chatou. Oba dva jsme zašli do obýváku a sedl jsem si na pohovku. Rozhlédl jsem se okolo sebe a všechno bylo úplně stejné. Finn se posadil vedle mě a natočil se směrem ke mě. Pootočil jsem hlavu směrem k němu a podíval jsem se mu na ruce. Měl je v klíně a palcem si mnul klouby. Byl ještě víc nervózní než já. „Máš novou sádru." řekl a poukázal na moji levou ruku. „Ehm joo...byl jsem na záměně před třemi dny. Wyatt mě donutil si vzít tuhle modrou. Já osobně mám víc v oblibě tu bílou." řekl jsem a sádru mu víc ukázal.

Finn si ji trochu prohlédl a pak se podíval mě do očí. „Ale nepřišel jsem ti jenom ukázat sádru." řekl jsem a podíval jsem se znovu na jeho ruce. Nevím proč jsem se na ně pořad díval. „Chceš to vysvětlit že? To co ti Jae řekl." „Popravdě už všechno vím ale chtěl bych to slyšet od tebe." řekl jsem a trochu jsem se usmál. „Tak jo...-" Finn začal povídat. Řekl mi všechno co už jsem věděl. Nikdy nikoho neměl, nikdy Jaednovi nic neřekl a chodí připravovat tajnou party na konec prázdnin. Takže všechno co mi řekl Jaeden předešlí den. Teda skoro za každou větou dal slovo promiň, mrzí mě to a nebo omlouvám se. „-...a nikdy jsem nechtěl aby se tohle stalo. Nechtěl jsem aby ses cítil tak že ti nevěřím a nechci ti nic říct. Nikdy mi o nikoho nešlo tak jako o tebe. Pro někoho to bylo pár dní ale pro mě to bylo jako nekonečné měsíce. Jediné co mi zvedlo náladu bylo to když jsem zavolal Sadie nebo Wyattovi a oni mi řekli že jsi v pořádku a včerejší den s bráchou. Vzal mě na koncert kde mě dokonce nechali si zahrát jednu písničku. Ale to je jedno...moc mě to mrzí...chci aby jsi věděl že už se nic takového nestane! Všechno ti vždycky řeknu narovinu a bez lží....teda..." najednou se zarazil a podíval se mi do očí. Hltal jsem každé jeho slovo a nespouštěl jsem z něj oči.

On najednou pohledem uhnul a podíval se na zem. „...teda jestli o to pořad stojíš." řekl a já mu dal ruku na rameno. „Já byl ten co se něčím provinil. Měl jsem tě vyslechnout už ten den co jsem se to od Jaedna dozvěděl. Neměl jsem mu věřit...měl jsem věřit tobě. Lhal si mi protože jsi chtěl abych měl překvapení a já to prostě nechápal. Ty jsi v tom úplně nevině. Já bych měl být ten co se zeptá jestli o něj stojíš...a já o tebe stojím! Jinak bych tady včera nebušil na dveře asi dvě hodiny a nebyl bych teď tady." řekl jsem a sundal jsem ruku z Finnova ramena. On se na mě podíval a usmál se. Ten jeho úsměv mi tak chyběl. Donutilo mě to se taky usmát. Finn najednou natáhl ruku a vzal pramínek mých vlasů a dal mi ho za ucho a nepatrně mě pohladil po tváři. „Takhle je to lepší." řekl a pak ruku dal rychle zpátky k sobě do klína. V mém břiše se mi rozletěli motýlci a po těle mi naskočila husí kůže. Začal jsem se k němu přibližovat a on ke mě. Zbývalo jen pár centimetrů k tomu abychom se dotkli navzájem rty...ale bylo to moc dlouhé tak jsem prostě udělal rychlí pohyb a přitiskl jsem se Finnovi na rty. On mě rychle chytil za tvář a přisunul se ke mě blíž. Na chvíli jsem se odtáhl a řekl jsem „A co koncert? Byl dobrý?" „Řeknu ti to za chvíli. Jenom potřebuji něco udělat." řekl Finn a přitáhl si mě za zátylek a zase mě políbil.

17:30

Zůstal jsem u Finna déle než jsem měl původně v plánu. Povídali jsem si o všem co se stalo za tu dobu co jsme nebyli u sebe. Řekl jsem mu o našem výletu do města, hraní her po nocích a i o spálených zádech. On mi zase řekl o koncertu, bráchovi a o jeho drškopádech ze skateboardu. Bylo mi tam s nim hezky ale musel jsem jít zpátky k Soph...aby se o mě nebála. Finn mě doprovodil ke dveřím kde jsem si obul boty a skoro se zabil o botník. Otevřel jsem dveře a vyšel jsem ven. Finn zůstal na druhé straně práhu prý aby si nezašpinil ponožky. „Tak ahoj." řekl jsem s úsměvem. „Ahoj." řekl Finn. Rozešel jsem se směrem pryč ale ještě jsem se na chvíli otočil. „Miluji tě!" křikl jsem aby mě slyšel. Bylo to poprvé za tu dobu co jsem mu to řekl. „Taky tě miluji!" křikl na mě zpátky. Usmál jsem se a zamával jsem mu a pak už jsem šel prostě dal.

Vzal jsem to přes les abych to měl rychlejší. Skákal jsem jak laňka přes různé větve a pařezi a při tom jsem si spokojeně broukal. Normálně ani ne za 20 minut jsem byl u Soph před chatou. Zaklepal jsem a čekal jsem až mi někdo otevře. Nakonec mi otevřela Sadie. „Zdárek." řekl jsem a ona na mě překvapeně hleděla. „Co je? Mám něco na obličeji nebo co?" zeptal jsem se když dlouho nic neříkala. „Velký úsměv a jiskřičky v očích." řekla a usmála se. „No to je dobře ne?" řekl jsem a vklouzl jsem dovnitř. Šel jsem přímo do obýváku kde jsem sebou plácl na pohovku a zavřel jsem oči. Připadal jsem si jak chodící balíček radosti. Pořad jsem se usmíval a v hlavě jsem měl jen a jen Finna. Tomu se říká zamilovanost. „Tak jak to šlo?" ozvalo se někde za mnou. Podle hlasu jsem poznal že to byla Soph. „Podle jeho přeslazeného úsměvu bych řekla že dobře." řekl někdo další...Sadie. „A nebo špatně a teď z toho má takové deprese že se už i směje." ozval se další hlas...takovou blbost muže z pusy vypustit jenom Wyatt. Čekal jsem že se ozve ještě někdo ale pak už bylo jenom ticho. Jaeden tu není. Řekl jsem si v hlavě.

„Šlo to dobře...hodně dobře." řekl jsem bez toho abych se na ně podíval. „Jak moc dobře? Chci vědět podrobnosti." řekla Soph a skočila na mě. „Já taky!" řekla Sadie a ještě skočila na Soph. Všichni jsme se začali smát.

22:20

Udělali jsem si takovou malou párty...nebo spíš jenom hezký večer plný deskových her a brambůrků. „Tak co bylo?" zeptala se Sadie. „Jenom malá pusa." řekl jsem a začal jsem se červenat. „Kecáš!" řekla Soph. „Co sis myslela? Že skončíme hned v posteli?" „Možná?" řekla a zasmála se. „Dlužíš mi deset dolarů." řekl Wyatt směrem k Soph. „Vy jste se vsadili?" zeptal jsem se udiveně. „Možná?" řekla znova Soph. A takhle vypadal i zbytek večera. Pořad jsme se smáli a ničím se netrápili.

Když jsme šli už spát tak jsem řekl Soph že půjdu zase k sobě do chaty. „Tobě se tu nelíbí!" řekla s úsměvem a dělala že se urazila. „To neeee. Na pohovku už jsem si zvykl ale chápeš..." „Chápu...Finn je lepší než my." „No nemohu říct že není...a stejně se ještě uvidíme na té-" nedořekl jsem to protože mi Sadie stoupla na nohu. Podíval jsem se na ni a ona záporně zakroutila hlavou. Oni vlastně o té tajné party neví. „No prostě se určitě uvidíme." řekl jsem s úsměvem. Soph souhlasila a zašla k ni do pokoje. Wyatt a Sadie odešli do jich chat a na mě čekala pohovka v obýváku. Pohodlně jsem si lehl jen v boxerkách pod tenkou deku a okamžitě jsem usnul.

Doufal jsem že ta noc uběhne co nejrychleji...už jsem chtěl být ve svojí chatě a zase ho vidět...vidět Finna. Ani jsem mu neřekl o tom že se vrátím...chtěl jsem ho překvapit.

1571 slov🥺
Tak když jsou ty Vánoce tak jsem se rozhodla vám dat takový malý dárek.🎁Chtěla jsem vám udělat radost tak jsem se rozhodla napsat vám tuhle hezkou pozitivní kapitolu.😌🍀
🎄❤️A ještě bych vám teda chtěla popřát krásné a pohodové prožití vánočních svátku a šťastný nový rok!!❤️🎄
Mám vás všechny moc ráda a jsem ráda že vy máte rádi tuhle knížku!✨❤️
Fan fact: První věta co Jack řekl Finnovi je přeložená věta z písničky Nobody but you✨ od Ashera Angela❤️
🐾Omlouvám se za možné chyby!🐾