🎵Den číslo padesát dva

327 29 7
                                    

Doufal jsem že ta noc uběhne co nejrychleji...už jsem chtěl být ve svojí chatě a zase ho vidět...vidět Finna. Ani jsem mu neřekl o tom že se vrátím...chtěl jsem ho překvapit.

7:30

Samou nedočkavostí jsem se ráno probudil... na mě...celkem brzy. První věc kterou jsem hned ráno udělal byla že jsem začal všechen svůj bordel házet do své tašky. Nechal jsem si venku jen jedny kraťasy a někam jsem hodil jedno modré tričko. Rychle jsem pak vystřelil do koupelny si vyčistit zuby a trochu si učesat to hnízdo na mojí hlavě. Kartáček jsem pak hodil taky do tašky a začal jsem se oblékat. Kraťasy jsem našel hned ale tričko se asi někam schovalo. Obrátil jsem snad celý obývák vzhůru nohama ale tričko nikde. „No dobré ráno." ozvalo se za mnou zrovna když jsem byl ohnutý u pohovky kde jsem převracel polštáře. Otočil jsem se a stála tam Soph... kdo jiný že...stála tam v jejím růžovém župánku a opírala se o futra. „Dobré..." řekl jsem stručně a pokračoval jsem v hledání. „Co hledáš? A ještě k tomu takhle brzy." řekla Soph s malým uchechtnutím. „Včerejší den. Co asi? Tričko. Nikde není." odpověděl jsem suše. „Wow ty máš náladu." řekla Soph a přišla ke mě. Podíval jsem se na ni a jen jsem protočil oči.

„Myslím že můžeš jít v klidu takhle." řekla a štípla mě do boku. „Jaaauu. Jen kdyby tohle slyšel Wyatt." „Ale ten tu není." řekla sladkým hlasem a dala její ruce na můj hrudník. „Soph....? T-to ne." řekl jsem nervózně a začal jsem couvat. „Dělám si z tebe srandu. Tebe bych se nedotkla ani dvoumetrovou tyčí." řekla už normálně a otočila se a šla směrem ven z obýváku. „Tak tohle odvoláš kamarádko." řekl jsem a rozběhl jsem se za ní. Chytil jsem ji za pas pravou rukou a zvedl jsem ji do vzduchu. Soph váží dvě kila i s postelí a batohem plným cihel. „J-J-Jack!! Pu-pust mě na zem! Tohle by se Finnovi nelíbilo." vykřikla a začala kopat nohama. „Ten tady ale není." řekl jsem a hodil jsem ji na pohovku. Najednou se mi podlomili nohy a spadl jsem před pohovku. Oba dva jsem se začali hrozně smát.

Když jsme se trochu uklidnili a mě přešel záchvat smíchu tak Soph se posadila a po chvíli vytáhla moje modré tričko z mezery v pohovce. „Hele co mám." řekla a začala mi z tričkem mávat před nosem. „To...jak...co...kde...jak?" začal jsem plácat nesmysli a tričko jsem ji vytrhl z ruky. Okamžitě jsem si ho oblékl a šel jsem ke své tašce. „Kam pospícháš? To jsem tě až takhle moc omrzela?" řekla Soph se smutným kukučem. „Neee. Jsem s tebou rád ale chápeš... ty by jsi za Wyattem taky utíkala. Ty máš jenom výhodu že on utíká za tebou." řekl jsem a s taškou v ruce jsem k ní přišel. Ona se postavila a obejmula mě. „Já tě chápu." řekla a zabořila její hlavu do mého ramena. Levou rukou na které jsem měl sádru jsem ji jemně pohladil po zádech. „Vždyť se ještě uvidíme." šeptl jsem.

Po nějaké době jsme nechali toho hraní na city a Sophia mě s úsměvem vyprovodila ze dveří. S taškou přes rameno jsem si to štrádoval směrem ke své chatě na kterou jsem se celkem těšil. Hlavně na vlastní velkou postel. Postel kterou bych měl jen sám pro sebe... to byla věc po které jsem toužil. Po týdnu na malé pohovce. Jak jsem tak myslel na krásnou, velkou, měkkou a čistou postel... jsem si uvědomil že v té chatě nikdo týden nevětral a neuklízel. No bude to tam vypadat jak po výbuchu atomové bomby. Pomyslel jsem si.

Když jsem přišel na kamenitou cestu věděl jsem že mi zbývá už jen pár metrů a budu konečně zase zpátky. Šel jsem dal po cestě a viděl jsem Finnovu chatu. Ale zrovna tam jsem nešel. Zatočil jsem doprava a šel jsem po trávě směrem k mé chatě. Vyhrabal jsem z tašky klíče a odemkl jsem. Dveře trochu zaskřípali a já jsem vstoupil dovnitř. Myslel jsem že tam bude všude prach ale byl tam takový pořádek že jsem tam mohl jít i s bílou rukavicí... kecám!!! Jasně že tam byl bordel. Prach a pavučiny kam se člověk podíval. V botách jsem vešel dovnitř a šel jsem do pokoje. Tam jsem hodil tašku s věcmi a šel jsem si pro koště. A úklid začal.

🌹Můj soused Wolfhard🏡 [Fack CZ] Kde žijí příběhy. Začni objevovat