🌹Můj soused Wolfhard🏡 [Fack CZ]

❤Den číslo osmnáct

„Tak to si budeme muset promluvit...” řekl jsem při pohledu na cestu.

Ani nevím jakým způsobem ale ocitnul jsem se toto ráno u Finna v chatě... V jeho posteli... Přikrytý nějakou neznámou dekou a převlečený do mě neznámého oblečení. „Co to sakra je? Jak-... Kdo-... Co-...?” vůbec jsem nechápal. „To chceš vyjmenovat všechny pády? Kdo, co? Koho, čeho? Komu, čemu? Koho, co? Nebo jak to je.” ozvalo se od dveří. Otočil jsem hlavu a stál tam Finn opřený o futra mezi dveřmi. Hodil jsem po něm nechápavý pohled. „Našel jsem tě spát před dveřmi u tvojí chaty... Byl jsi úplně promrzlý. Tak jsem tě vzal sem.” řekl klidně a přišel ke mě blíž. Tentokrát jsem po něm místo pohledu hodil polštář. „Za co?” řekl Finn když chytil polštář přímo před svým obličejem. „Za co? Ty se ještě ptáš za co?” řekl jsem a hodil jsem po něm další polštář.

„Jestli za to co se stalo před odjezdem tak se omlouvám, jestli za to že jsem nezavolal tak se taky omlouvám a jestli za to že jsem tě přenesl sem, převléknul tě a uložil do své postele tak... No za to ne neomlouvám.” řekl Finn když chytil i druhý letící polštář. Už jsem hledal další polštář ale žádný už nebyl. Tak letěla deka. Finn i tu chytil. Měl celkem hodně omluný a roztomilý pohled. „Hoď toho po mě kolik chceš... Hlavně mi to odpust.” řekl a snažil se udržet všechno co musel držet. Zamyslel jsem se. „Odpustím... Když mi řekneš proč nechceš aby tvůj bratr o mě věděl.” řekl jsem a založil jsem si ruce na hruď. Finn stuhnul.

Zhluboka se nadechnul a všechny ty věci co držel hodil vedle mě na postel. Pak se vedle mě posadil a opět se zhluboka nadechnul. „Jde o to že brácha... Mám takové malé tajemství... Časem ho možná budeš vědět ale... No... Prostě kvůli tomu že brácha se mě snaží kvůli tomu chránit tak mě nesmí vidět s tebou.” řekl Finn a když dokončil větu tak se pokusil o úsměv. „Aha... Takže to mám brát že já jsem nějaký monstrum a jsem nebezpečný... Aha..” řekl jsem a pokýval jsem hlavou. „Nene takhle to není... Právě naopak...” řekl Finn a upřel na mě pohled.

Otočil jsem se na něj a zadíval jsem se mu do očí. „Proč by jsi byl monstrum?” položil jsem otázku. „A proč by jsi byl ty?” řekl Finn naoplátku. „Já se ptal první.” „Vážně? První jsem se ptal já... Jestli budeš vyjmenovávat všechny pády.” řekl Finn a začal se smát. „Haha... Tak když jsme u otázek... Co je to za oblečení a kde je to moje?” zeptal jsem se Finna. „Je to moje oblečení... Neboj neviděl jsem tě nahého. Jenom jsem tě rychle převléknul aby jsi mi nespal ve špinavém oblečení v posteli.” řekl a uchechtnul se. Nic jsem radši neříkal protože byla pravda že to oblečení bylo trochu špinavé a i trochu... Trochu víc smrdělo od potu.

Najednou se Finn zvednul a někam šel. Mezi tím jsem si prohlédnul co to mám vlastně nasobě. Měl jsem černé tričko s dlouhým rukávem a poněkud dlouhé kraťasy. Stále jsem ale nevstával z postele. Po chvíli se Finn vrátil a něco držel v ruce. „Co to-” ani jsem nedokončil větu a ta věc letěla po mě. „Něco pro tebe.” řekl Finn a pobaveně se na mě díval. „Doufám že to není z Wishe... Páč už ten obal říká made in China.” „Hele to jsem balil já.” řekl dotčeně. Pomalu jsem se dostal přes nějaký jakýsi obal a vykouknul na mě... „Zapalovač?” koukal jsem na něj s nechápavým pohledem. „Ne ledajaký a může se hodit.” zapalovač jsem otočil a byl tam červený nápis JACKIE DYLAN GRAZER a na konci byl zamračeným emoji. „Jo díky....” v tu chvíli jsem si vzpomněl že mám pro Finna vlastně překvapení. „... Hele pojď se mnou... Taky pro tebe něco mám.” zvednul jsem se z postele, zapalovač jsem strčil do kraťas a Finna jsem vzal za zápěstí a táhnul jsem ho ven.

Když jsem otevřel dveře myslel jsem že oslepnu. Venku strašně svítilo sluníčko a bylo děsné horko. No a já byl v černém tričku s dlouhým rukávem. Ale to mě neodradilo a táhnul jsem Finna k tomu malému překvapení. „Zavři oči.” rozkázal jsem mu. „Ale já nechci.” odporoval Finn. Tak jsem zastavil a upřel jsem na něj pohled. On záporně zakroutil hlavou. „Řekl sis o to sám.” řekl jsem, šel jsem k němu zezadu a chtěl jsem mu zakrýt oči ale nešlo to... Byl moc vysoký. „Piňďo.” zasmál se Finn. V tu chvíli jsem mu vyskočil na záda a zakryl jsem mu oči. „Co dě-” „Věř mi, jasný?” řekl jsem abych ho trochu sklidnil a on kývnul. „Tak... Běž rovně.” začal jsem ho navigovat. Kam? Ke stodole... Jak jsem byl v tom horním patře tak mě napadlo to tam trochu vylepšit a udělat z toho takové místo na přespávání... Nebo něco takového prostě. Když jsem prostě viděl ten výhled nemohl jsem si ho nechat jen pro sebe.

„Doprava.” stále jsem byl u Finna na zádech a navigoval jsem ho ke stodole. „Tak... Jestli teď nechceš přijít o hlavu tak se skrč.” varoval jsem ho když jsme vcházeli do stodoli. Finn udělal to co jsem mu řekl a opatrně vešel dovnitř. Když jsme došli k žebříku tak jsem z Finna slezl. „Tak otevři oči ale na nic se mě neptej.” Finn tak udělal a já jsem začal lézt po žebříku nahoru. Finn byl hned za mnou. „Neni to nic moc ale je tu hezky.” řekl jsem když jsem už stál nahoře. Finn se pomalu taky doloudal nahoru a začal se rozhlížet. Na zemi byly deky, nikde žádný prach ani pavučiny... Teda skoro... košíky na věci, sláma na jedné hromadě přikrytá dekou a otevřené okno se záclonou. „Pěkný...” řekl Finn a šel k oknu. „Doufám že jsi trochu překvapený.” „Popravdě... Tohle místo znám a chodil jsem sem často.” řekl Finn. Tahle věta mě trochu zklamala. Myslel jsem že mu to udělá radost. „Ale jsem rád že jsi mi chtěl udělat překvapení.” Finn se otočil a šel ke mě. Věnoval mi pevné objetí které jsem mu okamžitě opětoval.

Později večer

S Finnem jsme se domluvili že dneska přespíme ve stodole. Okolo 20:00 jsem dovečeřel a šel jsem do pokoje pro spacáky a karimatky. S Finnem jsem opět strávil celé dopoledne a i odpoledne do nějaký 18:45. Hodně jsme si povídali. Sroko o všem co se dalo. Třeba jaký to bylo u jeho bráchy... Prý nic moc... Jak jsem se měl já, co se tu dělo, jaké je to ale nahovno počasí a nebo jaký tvar má jaký mrak na obloze.

Už jsem byl ve stodole s karimatkami a spacáky a snažil jsem se rozsvítit abych viděl na žebřík. Ale marně když byla vypojená elektřina... „Fajn, tak se jdu zabít.” řekl jsem a s jedním spacákem a karimatkou v ruce jsem začal lézt poslepu nahoru. Úspěšně. Pak následovalo druhé kolo... To bylo o něco těžší protože k tomu patřilo ještě slejzání poslepu dolů. Ale také úspěšně. Nahoře jsem připravil na deskách co byly na zemi karimatky a spacáky.

Když jsem rozdělával poslední spacák tak jsem ucítil ruce na zádech. „Taky tě zdravím Finnouši.” řekl jsem a pokračoval jsem v rozdělávání spacáku. „To tady máš černou hodinku nebo co? Protože já vůbec nic nevidím.” řekl Finn a z kapes od jeho šedé mikiny co měl nádobě něco vytáhnul. „Máš ten zapalovač?” zeptal se mě. „Jo... Proč?” tázal jsem se po odpovědi když jsem se na něj v té tmě podíval. „Zapal je.” řekl když vyskládal svíčky které vytáhnul předtím z kapsy přede mě. Poslušně jsem vytáhnul zapalovač a zapálil jsem je... Co se to se mnou děje že ho takhle poslouchám? Ptal jsem se sám sebe. Finn zapálené špičky vzal a začal je rozmisťovat okolo našich spacáků.

„Nevím jestli to je úplně moudré když tady okolo je suchá sláma, ale, jak myslíš.” řekl jsem a zasmál jsem se. „Trochu romantiky musí být. Svíčky jsou víc romantický než baterka z telefonu.” řekl naoplátku Finn a oba jsme se sborově zasmáli.

Tak.. Je tu další splácanina která vůbec nedává žádný smisl a je úplně o ničem... Ale... I přes to bych dneska byla ráda za to kdyby jste mi napsali váš upřímný názor na tuhle blbost kterou píšu většinou z nudy a nemám ji vůbec vymyšlenou dopředu😂😂💜
🐾Jinak omlouvám za chyby!🐾

✨💜
A všem bych chtěla popřát šťastný nový rok 2020!
💜✨