🌹Můj soused Wolfhard🏡 [Fack CZ]

💋Den číslo dvacet tři

Konečně jsem usnul... Ale otázky pořad kolovaly v mojí hlavě. Takže i sen který se k nim vázal nesměl chybět.

Ranní paprsky slunce mě začali brzy ráno šimrat na tváři. Když jsem začal procitat tak jsem ucítil strašnou bolest hlavy. Kéžby to byla migréna nebo něco takového. Ale já měl pocit že mi upadne pravá půlka hlavy. Otevřel jsem oči a rukou jsem si chytil místo na hlavě co mě nejvíce bolelo. Nacházel jsem se vedle pohovky na zemi. „Jak jsem se sem sakra dostal.” zašeptal jsem do ticha. Pootočil jsem hlavu a viděl jsem vedle sebe trochu odsunutý stůl a na rohu byla má šmouha od krve. Podíval jsem se na dlaň ruky kterou jsem si držel hlavu a viděl jsem na ní malá šmouhy krve. „Auu.” zašeptal jsem při pohledu na ruku. Z lehu jsem se vyhoupnul do sedu a ruku jsem vrátil na místo na hlavě.

Podíval jsem se na pohovku a na ní si spokojeně vyspával Finn. Měl jsem tušení že jsem kvůli nedostatku místa musel sletět na zem. Neměl jsem v úmyslu ho budit tak jsem se zvednul, pohladil ho po vlasech a šel jsem do koupelny. Přišel jsem k zrcadlu a začal jsem skoumat bolestivé místo na mé hlavě. Měl jsem tam celkem velký strup. Ale celkem jsem se divil že mě ten pád nevzbudil. Nechal jsem hlavu hlavou a šel jsem zpátky. Finn stále spal. Sednul jsem si k němu na pohovku a přemýšlel jestli existuje někdo roztomilejší než on když spí. Z přemýšlení mě vyrušil můj zvonící telefon na stole. „Mamka? Co chce teď v tuhle hodinu?” zeptal jsem se sám sebe a rychle jsem s telefonem šel do chodby. „Ahoj mami?” zašeptal jsem když jsem telefon zvednul. „Jacku. Ahoj.” řekla mamka. Když mamka většinou řekne nejdříve moje jméno tak to znamená že to je něco důležitého a že to nebude jen povídání na chvíli. Tak jsem radši vyšel ven před chatu. Sluníčko svítilo celkem silně na to že bylo teprve 9:48.

„No mami co potřebuješ?” zeptal jsem se když jsem zasebou zavřel dveře.
„Nic... Nic... Jenom ti chci něco říct.” řekla celkem nervózně.
„Co?”
„Vím že se o ní nerad bavíš ale tohle je celkem důležitý.” Hned mi bylo jasný že chce mluvit o Sophii.
Povzdechnul jsem si a poslouchal jsem.
„No... Neuvěříš tomu ale potkala jsem její mamku a jaksi jsem zjistila několik věcí.-” Měla pravdu... Nevěřil jsem.
„-Na začátku prázdnin se nastěhovali zpátky do jejich starého domu, Sophia o tobě prý hodně mluví a mám pro tebe dokonce i její číslo.”
„Cože?” křiknul jsem.

Mezi tím vším jsem se dostal na houpačku na Finnovo zahradě na kterou jsem se posadil.

„Hele je na tobě jestli ji zavoláš nebo ne... Ale měl by jsi-”
„Vždyť jsem ji zradil... Proč by se mnou chtěla mluvit?” skočil jsem mamce do řeči.
„Možná ti to řekne sama. Každopádně ti to číslo pošlu.”
Povzdechnul jsem si.

Najednou jsem slyšel za sebou kroky. Otočil jsem se a o stěnu chaty se opíral Finn. Díval se na mě celkem ospale. Ten musel teď vstávat. Řekl jsem si v hlavě. Mamka mi zatím něco říkala ale já jsem ji nevnímal. Finn se najednou rozešel a přišel ke mě. „Jojo... Heleď už musím jít... Musím jít sundat prádlo, začalo pršet tak... Ahoj.” řekl jsem první kravinu co mě napadla. „Tak pa... A zavolej ji. Nic tím nezkazíš.” řekla mamka a típla to.

„Ranní hovor hned takhle ráno?” zeptal se Finn a promnul si ospalá očka. Kývnul jsem. „Komu máš zavolat?” „Pamatuješ si tu holku z fotky? Sophii? Ta jak mě odkopla...” „Joo... Tahle... Jo pamatuji.” „Tak jí mám zavolat. Prý o mě i mluví.” řekl jsem a postavil jsem se. V tu chvíli mi přišla zpráva od mamky kde bylo napsané telefoní číslo. Díval jsem se na tu zprávu a přemýšlel jsem. Mam? Nemam? Vážně mě chce slyšet? „Ale nemusíš hned.” vyrušil mě Finn. Podíval jsem se na něj a musel jsem se usmát protože jak byl rozespalý tak ten jeho úsměv byl ještě roztomilejší. Telefon jsem vipnul a dal jsem si ho do kapsy od kraťasů.