🌹Můj soused Wolfhard🏡 [Fack CZ]

🚪Den číslo padesát jedna

Doufám ze ještě existuje způsob jak všechno napravit.

Ráno jsem se probudil se špatnou náladou. Možná to bylo z toho že jsem se probudil abnormálně brzy nebo z předešlého dne. Asi to bylo z obojího. Vstal jsem z pohovky a hodil jsem na sebe nějaké to oblečení. Černé kraťasy a nějaké maskáčové tričko jistí úplně všechno. Vydal jsem se směrem do koupelny kde jsem si vyčistí zuby, učesal se a takové ty normální věci. S kamenný obličejem a chůzí mrtvoly jsem se doplazil do kuchyně kde jsem si sedl na židli a díval jsem se na hodiny které ukazovala za tři minuty půl deváté. Byl jsem hrozně ospalý a nevyspalý takže se ani nedivím tomu že se po chvíli moje hlava objevila na stole a mozek vypnul.

Za nějakou tu chvíli se místností ozvala hrozná rána. Vymrštil jsem se do sedu a rychle jsem otevřel oči. Viděl jsem Soph se dvěma puklicema od hrnců a to mi stačilo k tomu abych si uvědomil co se stalo. „Jsi monstrum." zašeptal jsem a hlavu jsem zase položil. „Ty sis o to prostě říkal." řekla se smíchem v hlase. Jenom jsem protočil očima a trochu jsem se usmál. Soph se začala hrabat v lednici a s úsměvem se zeptala „Co si dáš ke snídani?" „Nemám hlad." odpověděl jsem stručně. „Ale jo něco sníst musíš." „Tak ale nechci nic teplého." „Tak chceš sušenky? Jogurt?" začala jmenovat studené věci a já pokaždé zakroutil hlavou v nesouhlas. „Ty jsi náročný. Tak si jdi něco ulovit ven." řekla s trochu nastaveným pohledem. „Fajn...tak po mě hoď jednu sušenku." řekla jsem a Soph udělala přes to co jsem řekl...hodila po mě sušenku.

10:49

„Za chvíli by měl přijít Wyatt." oznámila mi najednou Soph. Jenom jsem lehce kývl a nadále jsem se věnoval svému telefonu. Promazával jsem si fotky v galerii protože mi můj blbý telefon začal hlásit nedostatek místa na úložišti. Možná to bude tím že si tam stahuju každou blbost co vidím. Když jsem zrovna byl už u konce své galerie ozvalo se klepaní. „Zajdeš prosím otevřít?" zeptala se mě Soph protože měla ruce ve dřezu který byl plný nádobí. „Jojo." řekl jsem a šel jsem směrem ke dveřím. Otevřel jsem je a stál tam Wyatt. „Nazdár." „Čau." pozdravili jsme se a já ho pustil dál. On okamžitě zamířil do kuchyně. Šel jsem pomalu za ním takže jsem viděl že hned se přilepil na Soph. Obejmul ji zezadu a dal ji pusu na tvář. „Uuuuu." vydal jsem tento zvuk a tím jsem si získal jejich pohledy.

Všichni jsem se tomu jenom zasmáli a každý jsem si hleděli svého. Teda já jsem si hleděl svého a oni si hleděli sami sebe. Po několika minutách se ale znovu ozvalo klepaní na dveře. „Ty ještě někoho čekáš?" zeptal jsem se směrem k Soph která jenom záporně zakroutila hlavou. Vstal jsem a šel jsem otevřít. Otevřel jsem dveře a naskytl se mi pohled co zelenomodrých očí. „Jacku! Aho-" nestihl to doříct protože jsem mu zavřel dveře přímo před nosem. Bez náznaku emocí jsem šel zpátky do kuchyně kde jsem sebral svůj telefon a šel jsem do obýváku se slovy... „Za dveřmi stojí Jaeden."... jedna z věci co jsem vážně nechtěl byla mluvit s Jaednem. Nechtěl jsem ho ani vidět a to už se stalo takže jsem si už nechtěl kazit den. Takže jsem si seknul na pohovku a díval jsem se do telefonu. Už ani nevím na co přesně ale nic zajímavého to nebylo.

„Chce s tebou mluvit." ozvalo se za mnou tak jsem otočil hlavu viděl jsem Soph jak stojí mezi futry a divá se na mě. „Ale já s ním ne." „Prý jde o Finna." „Už jsem toho od něj o něm slyšel víc než dost. Nepotřebuji další pohádky." řekl jsem a otočil jsem hlavu zpátky k telefonu. Pak už jsem jenom slyšel vzdalující se kroky. Si jako myslel že s ním budu mluvit jako by se nic nestalo? Blázen. Řekl jsem si v hlavě a lehnul jsem si zády na pohovku. Najednou se ozvalo upozornění z instagramu na mám telefonu. „Zrovna jsem si lehnul a někdo mě začne otravovat." řekl jsem a zase jsem si sedl. Podíval jsem se na to upozornění a byla to zpráva od Wyatta. „Wyatte!!! Jsem sakra ve stejném baráku! To mi to nemůžeš přijít říct!?!" křikl jsem na celou chatu. Odpovědi se mi nedostalo tak jsem se rozhodl si to přečíst. ,Nechtěl si včera náhodou s někým mluvit? Protože on už je doma.' přesně to se psalo v té zprávě. Na chvíli jsem se musel zamyslet nad tím co se včera vlastně všechno dělo ale pak mi to hned došlo. „On je doma..." zašeptl jsem. Zvedl jsem se z pohovky a šel jsem do kuchyně.

Všichni tam seděli...Soph, Wyatt a Jaeden. „Proto jsem přišel." řekl Jaeden. Jenom jsem se na něj letmo podíval a pak jsem věnoval pohled Wyattovi. „Nechtěl si poslouchat tak jsem ti to poslal písemně." řekl a zasmál se. Pak jsem se zase podíval na Jae. „Vím to protože to dával na ig story...vím že ho máš bloklýho." řekl a podíval se mi do očí. „A prý byl na koncertu s bráchou." ještě dodal a usmál se. „Díky...ale nemysli si že jsem zase kámoši." odpověděl jsem a trochu jsem se usmál. Okamžitě jsem se sebral a šel jsem do obýváku se trochu obléci jako člověk. Džínové kraťasy, bílé tričko a černé ponožky v černých vanskách. Bez jakéhokoliv rozloučení jsem se sebral a šel jsem směrem k Finnovo chatě.

Cestou jsem si zkoušel různé rozhovory a scénáře. Šel jsem hodně pomalu ale hodně rychle jsem přemýšlel. Neměl jsem nejmenší tušení co mu řeknu. Na to jak jsem byl den před tím odhodlaný tak teď jsem byl úplný opak. Bál jsem se že mě už nepřijme....s ani bych se mu nedivil.
————————
„Nech mě na pokoji!" křikl jsem a vyrval jsem svoje zápěstí z jeho ruky. „Zlato co se děje?" „Nech si to pro někoho dalšího to tvoje zlato a broučku a lásko a podobně!" „Proč? Udělal jsem něco?" „Ty se ještě ptáš?"...tak to asi nebude moc tichý a nenápadný...„Lhal jsi mi! Ve všem! Skus si vzpomenout na chvíle kdy jsi mi lhal a v čem si mi lhal a to je to co jsi udělal! Nebo spíš co jsi neudělal...neřekl jsi mi pravdu!" řekl jsem naštvaně. „O čem to mluvíš? Nikdy jsem ti nelhal." řekl nechápavě. „Takže to že jsi lhal v tom že si nikoho nikdy neměl, že chodíš opravovat ploty a že jsem tvoje životní láska to je v pohodě? A ještě k tomu to všechno co se mezi námi stalo tak řekl Jaednovi?" „O tomhle jste se tam bavili." „Takže to přiznáváš? To jsem čekal...před týdnem bych nevěřil že bych Jaednovi mohl věřit ale vypadá to že jo!" „Není to tak jak ti to řekl! Přísahám na-" „Nepřísahej na někoho! Mohl bys toho pak litovat jako já toho že jsem ti vůbec někdy otevřel dveře!" řekl jsem a hodil jsem svoji tašku na zem.
————————
Byl jsem na něj vážně hnusný. Sám sobě bych to nikdy neodpustil. Ale za zkoušku se neplatí tak proč to nezkusit. Doufal jsem že to skončí jako v romantickém filmu ale spíš jsem věřil tomu že to skončí jako film kde nakonec hlavní hrdina umře...teda ne že bych si myslel že umřu ale...prostě špatný konec.

Najednou jsem se nějakým způsobem objevil před dveřmi Finnovo chaty. „To už...jsem tady?" zeptal jsem se sám sebe. A prostě zničeno nic jsem zaklepal. Aniž bych věděl co mu řeknu. Jakoby mě moje tělo neposlouchalo a dělalo si co chce. Zhluboka jsem se nadechl a na sucho jsem polknul. Slyšel jsem tlumené kroky a moje nervozita zabírala na velikosti. Pohled z mých bot jsem přesměroval na horní část dveří a čekal jsem až se otevřou. A otevřeli.

Stal tam...stejný jako předtím. Kudrnaté černé vlasy...tmavě hnědé až černé oči...vysoký...hubený...s překvapeným obličejem. Podíval jsem se mu do očí a řekl jsem...-

1328 slov💖
Tak jo...je tu další kapitola která má opravdu pěkný konec co?😂😂
Co si myslíte že Jack řekne? Přijme ho Finn zpět? Odpustí mu?🤔
Po hodně dlouhé době jsem se ke psaní zase dokopala...i přes nedostatek času se budu snažit tuhle knížku už konečně dopsat vzhledem k tomu že už to byl rok co ji píšu😂😂 ano 24.11. to byl rok co tuhle knížku píšu😂😂❤️
😱Jinak omlouvám se za možné chyby!😱