🌹Můj soused Wolfhard🏡 [Fack CZ]

✨Den číslo osm

Zdál se mi sen... Hezký sen o... Teda... Úplně normální sen o Finnovi... Vůbec jsme se tam nelíbali... Vůbec ne... Pořad si pamatuji tu chuť těch jeho obláčkových jemných rtů... Jako kdyby to bylo včera... Počkat ono to bylo včera. Pomyslel jsem si.

Ráno mě probudila šílená rána. Strašně jsem se leknul až jsem sletěl z postele. Dal jsem si strašnou šlupku do hlavy. „Sakra!” zašeptal jsem si sám pro sebe. „Do prdel-... Se na to mužů vysra-” ozívalo se tlumeně nejspíše z kuchyně. Vstal jsem a s rukou na mé bolavé hlavě jsem šel do kuchyně odkud se stále linula jedna nadávka za druhou. Když jsem tam přišel stála tam mamka a na zemi před ní ležela pánvička. „Co tady děláš?” zeptal jsem se rozespale. „Ehm dobré ráno i tobě a snažím... Agrr... Snažím se udělat snídani.” řekla mamka a začala sbírat cosi co bylo na zemi a pánvičku dala na sporák. „Jo ale na zemi toho moc neuvaříš.” řekl jsem a zasmál jsem se. „Moc vtipný pane šéfkuchaři.” řekla mamka a hodila po mě vražedný pohled. „Tak ukaž. Pan šéfkuchař ti pomůže.” řekl jsem a šel jsem ji pomoct.

Když jsme dodělali snídani... Což byla slanina s volskými oky tak jsme si sedli ke stolu a pustili se do té mňamky. „Chutná?” zeptala se mamka. „Jojo... Tak tohle budu muset poradit Finnovi, aby mi to někdy uvařil když si myslí že je ve vaření lepší než ja.” řekl jsem a trochu jsem se zasmál. „Neříkal jsi že se bavíte občas jen přes plot? A že na kamarádství nejsi?” řekla mamka a tím mi dala Šach-Mat. „Dobře přiznávám... Asi nekecáme jen přes plot.” řekl jsem a protočil jsem očima. Mamka se uchechtla a věnovala se jídlu.

Chvíli jsme mlčky seděli ale mamka opět to ticho přerušila. V tomhle po ní opravdu nejsem. „A jaký je?” „Kdo?” „Kdo asi? Santa Klaus... Ne. Mluvím o Finnovi. Jaký je?” začala si ze mě mamka utahovat. „Jo jasně.” protočil jsem očima. „No je... Milý, hodný, vtipný, rád se dělí, dá se mu věřit, mužů se na něj jakože... Spolehnout. Prostě je fajn.” poslední větu jsem řekl celkem otráveně a začal jsem se rýpat vidličkou ve slanině.

„Máš ho hodně rád že?” položila mi mamka celkem těžkou otázku. Mám, nemám? Sám nevím. „Ehmm noo... Jakože ano. Je to fajn kámoš.” řekl jsem trochu nervózně a přesměroval jsem svůj pohled ke mě do talíře. „Že takhle o něm pořad mluvíš... A tak hezky. Takhle si už hodně dlouho o nikom nemluvil. Naposled o Sop-” mamka to ani nedořekla protože se všimla mého pohledu který říkal: Už nemluv. „Promiň Jackie já-” „Nechci o ní mluvit.” odseknul jsem. „Dobře... No a co se týká Finna... Zatím si mi řekl jaký je povahově... No a co vzhledově. Už si ho moc nepamatuji.” snažila se mamka změnit téma.

Já jako většinou jsem všechny vzpomínky hodil za hlavu a začal jsem básnit o Finnovi. „Vysoký, havraní kudrnaté vlasy, tmavě hnědé až černé oči, malé pihy na nose, velké plné rty, hubené tělo...” musel jsem znít strašně zasněně... Nebo alespoň mamky pohled to říkal. „Tyjo ty toho o něm víš opravdu hodně.” řekla mamka s úsměvem. „Jo... Akorát ho vidět nemůžeš. Jel včera k bráchovi na deset dní.” řekl jsem. „Neboj se... Dokážu si ho po tvém popisu důkladně představit.” řekla mamka a mrkla na mě. Jenom jsem protočil očima a věnoval jsem se mojí snídani.

16:29

Zrovna teď sedím na shodu před dveřmi od chaty a dívám se směrem k lesu. Z mého dumání mě vyruší ruka na mém rameni. Rychle se otočím a stojí tam mamka a dívá se na mě se starostlivím pohled. „Jestli chceš zůstanu tady s tebou déle... Třeba než se Finn vrátí aby jsi tu nebyl tak-” „Sám? Neboj mami, já to zvládnu.” řekl jsem s úsměvem. „Ale kdykoliv budeš potřebovat tak napiš, zavolej a já přijedu ano?” stále je mamka starala. „Neboj. Ale teď už by jsi měla jet. Ať nejedeš úplně ve tmě.” stoupnul jsem si a vzal jsem mamce tašku kterou držela. Tašku jsem jí odnesl k autu a hodil jsem jí na zadní sedačky. „Opravdu nechceš-” „Ne mami. Stejně musíš do práce... Do skutečné práce v L.A. a ne do Anglie.” řekl jsem s úsměvem.

„Ano ano. Mám tě moc ráda Jackie.” řekla, obejmula mě a dala mi pusu na čelo. „I já tebe.” a objetí jsem ji opětoval. Poté mamka nasedla do auta a po zamávání zmizela v dálce. Hned jsem se otočil na patě a šel jsem zpátky do chaty. Jelikož mi mamka přivedla celkem velkou zásobu jídla které se jenom tak nezkazí tak podle mých výpočtů vydržím bez toho abych někam šel minimálně pět dní.

Šel jsem přímo ke mě do pokoje a sednul jsem si na postel. Vzal jsem do ruky telefon a všimnul jsem si že mi přišla data. Pravda... Mohl bych si zařídit neomezená ale.... Na co když je stejně moc nevyužívám. Zapnul jsem je a můj telefon jako kdyby se zbláznil.... Létalo mi tam jedno upozornění za druhým. Chvíli jsem počkal až se všechna načtou a pak jsem opět telefon vzal do ruky. Projel jsem Facebook, Twitter, Snapchat a skončil jsem u Instagramu.

Chvíli jsem si jenom tak prohlížel fotky a při tom jsem narazil na jednu co mě trochu zaujala.

Byl tam Finn a jeho brácha. Ta fotka tam byla jen chvíli... Přesněji 2 minuty... Na tu fotku jsem se díval celkem dlouho. Prohlížel jsem každý detail... A hlavně jsem se díval na Finna. Tak moc se mi po něm stýs-. Nene... Prr prr. Okřiknul jsem se v hlavě. Vypnul jsem data a telefon jsem položil na stolek. Hlavu jsem zabořil do polštáře a takhle jsem tam ležel tak 15 minut.

Zvednul jsem hlavu a sáhnul jsem po telefonu abych se podíval kolik je hodin. Bylo 17:47 a to byl pro mě náznak že bych se měl jít navečeřet. Vyskočil jsem na nohy a šel jsem směr kuchyň. Vzal jsem si dva rohlíky a z lednice jsem vyndal šunku. Všechno jsem si to dal na talíř a sednul jsem si s tím ke stolu. Měl jsem celkem hlad takže to všechno do mě napadalo jak Němci do krytu. Talíř jsem vzal a dal jsem ho do dřezu kde bylo ještě nádobí od oběda. „To počká do zítra.” mávnul jsem nad tím rukou a šel jsem do koupelny. Tam jsem se osprchoval a udělal večerní hygienu. Jako vždy s ručníkem okolo pasu jsem šel do pokoje kde jsem se převléknul do boxerek a skočil jsem do postele. Nedalo se říct že bych byl unavený ale usnul jsem dost rychle.

Doufám že to uteče rychle.

Takže... Vím že kapitoly dost šidím ale já za to nemůžu😅teda jo mužů ale... Nemám moc náladu a ani čas😅😜💙

A zajímalo by mě... Chcete těch devět dní co bude Jack sám hodně rozepsat nebo to mám hodit do jedné kapitoly?😜💙✨

🏳Jinak omlouvám za chyby!🏳