Nikdy neodcházej - [Frostiron] [POZASTAVENO]

Rozdělení

S úsměvem na tváři oba vešli do 78 patra. Přestali se usmívat, když před nimi stanuli jednoocí šéfové.,,Co tu chceš?" zasyčel Loki na Odina, který seděl v jednom pohodlném křesle.,,To je můj bilboard! Vypadněte!" křikl po obou mužích.,,Starku, uklidněte se," řekl klidný Fury jako vždy.

,,Proč tu jsi?" v Lokiho hlase byl slyšet hněv. Dával ho velmi najevo, protože Odina neměl rád.,,Jdu si pro tebe. Stark tě spíše rozmazluje," promluvil konečně svým hrubým hlasem.,,Cože?! Já jsem mu byl jen vděčný! Tak jsem ho vzal poprvé ven za to! To není hned rozmazlování! Uštěpačný Odine!" Stark svůj hněv neskrýval už tuplem. Bylo mu to jedno, ale Lokiho mu nikdo brát nebude!

V tu chvíli se ozval Fury.,,Starku! Loki se vrátí na Asgard! Jasný?!" už nemohl dál ty dva vydržet.,,Žádný jasný! Loki tu zůstane! A jestli ho chce přijde si pro něj za rok!" zakřičel na oba dva jednooký muže. Loki se na Tony podíval. Překvapuje ho čím dál více. Pousmál se nad tím. Aspoň někdo ho chrání. Svým způsobem se to jako ochrana bere, v jistých ohledech.

Odin jen bouchl do podlahy svým dlouhým žezlem. Okolo Lokiho a Tonyho se objevila zlatavá záře, která je oba celé obklopila. Houstla čím dál více. Do zlaté barvy se přidal zelený odlesk z Lokiho strany. Z Tonyho modrý a červený. Trvalo několik minut než začala zlatavá záře ustupovat. Až se nakonec vypařila jako pára nad hrncem.

Loki a Tony teď stáli v Asgardském oděvu jim padnoucí. Podívali se na sebe. Mlčeli. Neměli, co k tomu říct. Avšak Odin je dlouho na sebe koukat nenechal.,,Vaše pouto bylo zrušeno," oznámil mužům slušně oblečeným v róbách asgardských podobající se mnichům ze starověku.,,Teď už za rok nebudu moci muset chodit vás navštívit Starku," podotkl Odin a chytl Lokiho za paži.

,,Děkuji, že jste se o mého nezvladatelného syna postaral a možná se ještě někdy setkáme. Sbohem Starku," řekl svá poslední slova Odin. Loki, snažící se mu vymanit, však prohrál. Mrknutím oka oba zmizeli v Asgardských věznicích, odkud už není návratu.

Tony se podíval na Furyho.,,Vy mi zmizte z očí!" naštvaně křikl po Furym, co vyhověl jeho přání.,,Byla to nutnost Starku. Doufám, že to aspoň chápete," zavíral za sebou dveře Fury. Ještě okolo něho prolétla sklenička, která se roztříštila na milion kousků, a dveře se zavřely. Tony se svezl po lince do klubka.,,Proč já? Proč on? Proč... Proč my?" zašeptal poslední větu do ticha smutně a hodil do sebe skotskou, kterou měl hned po ruce.

------------

Ano!
Další kapitola zde!
Omlouvám se, ale mám
toho hodně. Jinak doufám,
že se líbí jako vždy.
Kapitolu věnuji mé oblíbené
womiska a úžasné SD_Fanfikce
Zase příště Mina-san.

Vaše Natysanka 😊