Percy na dně

Percy (Patrick)

Probudil jsem se... Někde...

Všude bylo bílo, i postel, na které jsem ležel. Kde to jsem? A kdo jsem já?

Podíval jsem se na nohy, a chvíli jsem nevěděl, jak se pohybují. Nakonec se mi to nějak povedlo a já se pokusil posadit, ale jakmile jsem to udělal, tak jsem ucítil silnou bolest do hlavy. Se zasténáním jsem se znovu položil.

Po chvilce přišla nějaká paní, a vezla před sebou vozík s jídlem a obvazy. Když uviděla, že jsem vzhůru, usmála se na mě a medovým, konejšivým hlasem promluvila:

„Tak už jste se nám probral, pane..." Odmlčela se, jakoby nevěděla, jak se jmenuji. Podívala se na mě s nadějí, že to vím já.

„Promiňte, ale já také nevím, kdo jsem." Řekl jsem jí s posmutnělým tónem v hlase.

„To nevadí, celkem jsme to i předpovídali, vzhledem k tomu, k jakému zranění jste přišel." Pokusila se o příjemný úsměv. Pak si vzala z vozíku obvazy, postel nastavila mi postel do polosedu a začala mi ošetřovat hlavu.

Když skončila, podala mu talíř s kaší. Snědl jsem jí a sestřička mi podala léky, prý pomáhají od bolesti.

Znovu jsem usnul.

Takhle to vypadalo další dva týdny, než mě propustily. Neměl jsem kam jít, tak jsem skončil na ulici. Dali mi i nové oblečení a taky jméno. Nyní jsem Patrick Stripe, ale víc se o mně nikdo nestaral.

Nakonec jsem propadl drogám. Měl jsem malou rostlinku konopí, která mi dělala společnost i obživu. Prodával jsem  její lístečky více propadlým sortám ulice. Za nějaký čas jsem si vydělal i na jehly, které mi měl kdosi donést do mé uličky.

Přišel druhý den, i s kufříkem.

„Máš ty prachy?" Zeptal se onen muž.

„Jasná páka. Tady." Podal jsem mu chuchvalec peněz. Jen kývnul a vyndal z kufru malý sáček.

Jakmile odešel, uviděl jsem u mé uličky kluka, jen siluetu, ale viděl.

„Hej! Kdo jsi?" Zavolal jsem na něj.

„Percy?!"  Ozval se třepotavě.

„Kdo je Percy?"