Percy na dně

Percy(Patrick)

„No, vlastně mi můžeš pomoct." Kývl na mě Nico, pak otočil hlavu ode mne, a něco si zamumral pro sebe.

„Tak mi o tom člověku něco řeknu." Pobídl jsem ho.

„No.." Začal, ale pak se podíval na oblohu, která se začala šeřit. „..Co když to necháme na zítra?" Zívnul si a u toho se protáhl. „Hned ráno se pustíme do pátrání, Ok?" Kouknul na mě, jakoby čekal na souhlas.

„Tak dobrá. Zítra." Přikývnul jsem a stočil se do klubíčka. Obvykle mi trvá dlouho, než usnu, ale dnes to bylo rychlé, jen jsem zaznamenal, že Nico odešel, asi do jiné zapadlé uličky, ale něco mi říkalo, že je nadoslech, nebo že by se sem mohl dostat během chviličky.

Po dlouhé době se im zdál sen. Stál jsem uprostřed nějakého trůnního sálu, ale stěny nebyly ani zděné, ani cihlové. Vypadaly, jako z mramoru. Stěny byly obklopené.. Počkat... Korály? A kolem mne.. To nebyli ptáci, ale.. Ryby!

Doprčic... Už jsem oblblý fetem i ve snu?

Přede mnou byl velkolepý trůn, tvořený, taktéž, jako stěny, z bílého mramoru. Byl zdoben perlami a malými korály. Seděl na něm jakýsi vousatý muž. Docela se mi podobal. Měl ebenově černé vlasy, ale i vousy. Modrozelené oči jsem zaznamenal i z dálky, kolem očí mu putovaly slabé vrásky, jakoby se často smál. Nyní však měl pohled ustaraný, ale jakmile si mne všimnul jakoby mu spadnul velký kámen ze srdce. Vedle trůnu stál vysoký muž v brnění, které jsem z dálky vídal z muzeí. I on vypadal, že se mu ulevilo.

„Synu... Jsi..jsi naživu" Odechl si muž, který seděl na trůně. „Tak moc jsem se bál."

Koukal jsem se na něj trochu vyjeveně. ,Synu'?

„P..promiňte, ale já nevím, kdo jste." Přiznal jsem se s opatrností. Muž na trůnu se podíval na muže, až teď jsem si všimnul, že muž, který stál vedle trůnu má jen jedno oko, ale v tomhle snu už jsem se tomu nedivil.

Muž na trůně se trochu zachmuřil. „Ano, Nico říkal, že... že si na nic nepamatuješ."

To mě zarazilo. „Počkat... Snad nemyslíte toho Nica, kterého jsem potkal včera?!"

„Víš, on je můj známý. Řekl mi jen, že tě potkal. A k tomu, kdo jsem, jsem Poseidón, bůh moří a zemětřas. A tady tento kyklop, je tvůj bratr Tyson." To jsem už byl stoprocentně v něčem namočený.

„Dobře... tak jo..." Kýval jsem nevěřícně hlavou.

„Synu, musíš mi něco slíbit." Žádal mě hlasem Poseidón.

„Pokud to bude reálné..."

„Drž se prosím Nica, třeba ti pomůže si vzpomenout, nebo alespoň přiblížit svět, kam patříš. Nikdo o tobě nebude vědět, dokud o to nebudeš stát. Proto mi musíš slíbit, že se budeš držet Nica, ať se stane cokoliv. Ano?!" Řekl s důrazem.

„Pokusím se, se držet Nica. Pokud to bude cesta, abych si vzpoměl... Tak slibuji, budu se držet Nica, jak jen to půjde." Slíbil jsem.

„Dobrá, ale asi už bys se měl probudit. Čeká tě perný den. A kdyby jsi potřeboval s něčím  pomoct, stačí se zeptat vody, a nejdýl do dvou dnů se ti ozvu, buď já, nebo tady Tyson, ano?!"

„Dobrá." Odpověděl jsem a sen se náhle rozplynul, a já byl opět ve své uličce.