Percy na dně

Nico

Shromáždění se konalo, jako obvykle, u pingpongového stolu v hlavní budově.

Do dveří vešel Percy s nějakou dívkou, která byla asi slepá, podle jejích očí a mně zazněl v hlavě verš proroctví: Až slepá vlna připluje.

„Zahajuji jednání." Zavelel Cheiron od čela stolu, kde byl ve své podobě učitele na vozíku. „Zaprvé bys nám tady Patricku měl představit slečnu."

„Dobře, tohle je Anette Green (na obrázku). Je slepá a..." Nestihl doříct, protože se nad Anette objevil zelený trojzubec. Všichni na ni koukali s překvapením v obličeji.

Nakonec to ticho prolomil Cheiron. „Sláva ti Anette Green." Všichni poklekli. „Dcero Poseidona."

„Co? Co se děje?" Zazmatkovala Anette.

„Nic, jen jsi byla určená." Vysvětloval jí Percy, který si již stál.

„A to znamená co, Percy?" Všichni se podívali na Percyho, pak na mě a začala hádka a každý by se rád dozvěděl víc.

Utnul to až Cheiron. „Klid, polobohové. Oni nám to rádi vysvětlí." Podíval se na nás, jakoby nás pobízel.

Tak jsme to vyklopily. Důvod jsme sice moc neměli, ale to nevadilo.

Když jsme to odpověděli, zalehlo na celou místnost ticho. První se ozval Piper.

„Vy jste takový... takový pitomci! Proč jste se nikomu nesvěřili?"

„Protože to moc bolelo!" Vyjekl Percy. „Nedokázal jsem se ohlédnout! Ani nevíte, jak moc to bolelo!" Sesunul se k zemi do dřepu a založil si ruce na týlu. Já jsem k němu přišel a objal ho, on se otočil do kleku a začal vzlykat.

„Promiň, to jsem nechtěla." Začala se omlouvat Piper a přišla k nám a přidala se do objetí.

Postupně se začali zvedat i ostatní polobohové v místnosti a přidali se taky do objetí.

Jediný Cheiron a Anette zůstali stát. Tedy Cheiron seděl ve svém kouzelném, kolečkovém křesle, ale vypadal, že má co dělat, aby se nerozbrečel. A Anette to nechápala.

„Myslím," Ozval se po chvilce Cheiron. „že dnešní shromáždění můžeme prohlásit za ukončené. Běžte si srubů. Percy, výtej zpět a doufám, že se postaráš o svou sestru."

Všichni se zvedli a postupně opustili místnost. Já s Poseidónovci odešel až jako poslední. Pomohl jsem Percymu s doprovozením Anette do srubu č.3 a posadili jsme ji na postel. Stejně na ní bylo vidět, že je unavená. Rovnou si lehla a Percy ji přikryl dekou. Okamžitě bylo slyšet tichounké oddychování.

Tiše jsme odešli ze srubu a vyrazili do arény. Šli jsme mlčky. Tichý byl i celý tábor, což bylo divné, ale náš záměr to nezrušilo. Chtěli jsme se v klidu zašermovat, ale jaksi z toho muselo sejít, protože se v aréně konalo shromáždění všech polobohů s Cheironem v čele. Kentaur asi oznamoval, co se stalo na poradě a táborníci se netvářili moc nadšeně.

Jediné co jsme stihli bylo Cheironovo prohlášení: „Takže se naplňuje poslední proroctví."

____

Tak je tu konec. Ale ne úplně. Příběh jsem se rozhodla rozložit na několik děl. A děkuji za trpělivost. Omlouvám se, ale mám omezenou možnost internetu. Jakmile vyjde druhý díl, dám vám vědět.

Katikkatkak