Percy na dně

Percy(Patrick)

„Dobrá." Odpověděl jsem a sen se náhle rozplynul, a já byl opět ve své uličce.

Nico ještě spal. Jeho oči byly rudé a opuchlé, jako by celou noc probrečel. Nechtěl jsem ho budit. Ale využil jsem toho, jelikož jsem za nedalekou popelnicí, měl svou skrýš plnou jehel. Dal jsem si jednu dávku, ale už se mi nevešla do lokte, tak jsem si ji píchl do břicha, pak jsem si šel před uličku zahulit. Pomalu jsem nasával a relaxoval u toho.

Z uličky jsem zaslechl šustění látky, což znamenalo, že je můj „Průvodce" vzhůru. Šel jsem za ním.

„Dobré ráno." Usmál jsem se na něj. Byl takový... no, roztomilý, když měl své tmavé vlasy, jak vrabčí hnízdo. „Jak jsme se vyspali?" Řekl jsem s troškou nadnesu.

Promnul si oči a kouknul na mě. „Dobré.... kolik si toho vyhulil?" Vyvalil oči.

„Vyhuli jsem málo, jen jednoho jointa, a jednu dávku perníku, jako každé ráno. Je to taková moje snídaně, spíš mi řekni, kdo byl ten muž, kterého jsem potkal ve snu." To vyvalil bulvy ješzě víc. Tak jsem mu povyprávěl můj sen.

„Aah, to byl Poseidón, ale nejde mi do hlavy... Aha, to bude ono." Zamyslel se, a přitom si držel bradu mezi ukazovákem a palcem, byl tak roztomilý.

„Co bude ono?" Naklonil jsem hlavu, jakoby v otázce.

„Ale, jsem ho včera kontaktoval, kvůli jisté věci."

„Která se očividně týká mne, když je to tedy můj otec. Ne?"

„Ano, týká se tě to, a to tak, že hodně, ale půjdeme na to pomalu, aby si to tvůj mozek dokázal uchovat."

„Hmm... Můj mozek si toho moc nenechá."

„Neboj, na tom zapracujeme, ale první věc, musíš se vzdát drog."

„Jak, a hlavně proč?"

„Aby si se nemyslel, že je to výtvor jejich účinku."

„Dobrá, ale jistě víš, že zbavit drog jen tak nejde."

„To vím, ale trpělivost růže přináší."

„Mohu se ještě na něco zeptat?"

„Jistě, povídej."

„Jak se skutečně jmenuji?"

„Tvé jméno, je Perseus, jinak Percy Jackson"