Draco se několikrát během dne přistihl, že se vůbec nesoustředí na výklad profesorů a v myšlenkách se vrací k dnešnímu ránu. Uvažoval, proč vlastně s Harrym mluvil ve dvojsmyslech po pravdě řečeno, celý jeho ranní výstup byl velice spontánní, Draco nevěděl, co jej k tomu vedlo, co to do něj vjelo…
Skvělé... Místo abys Potterovi dal najevo, jak nadšený z té spolupráce jsi, klidně si s ním flirtuješ! zlobila se rozhořčeně arogantní část jeho osobnosti. Já s ním neflirtoval!!! ohradil se Draco sám proti sobě. Ne, vůbec ne… Sklapni! umlčel Draco ten duševní dialog a zařekl se, že dnes večer dá Potterovi co proto. (Potter za NIC nemůže, jsou to TVOJE pocity! Ticho!!!)
.....
Harry byl celý nesvůj... Dospěl k závěru, že rozhodnutí spolupracovat právě s Malfoyem nebylo asi ta nejšťastnější volbou obzvlášť ne ve stavu, ve kterém se Harry nacházel.
Malfoyovo chování ho mátlo, nevěděl, co si má myslet a hlavně neměl tušení, co si myslí Draco. Věděl jen jedno něco mezi ním a Malfoyem bylo jiné než dřív a zároveň to bylo něco zcela nového, co Harry ještě nezažil. Co přesně bylo něco? Netušil.
Po večeři, během níž Harry vynaložil extrémní úsilí, aby ani koutkem oka nezašilhal ke zmijozelskému stolu, pobral své přísady do lektvarů, učebnice a několik svitků pergamenu a zamířil ven z nebelvírské věže.
"Zlom vaz," usmála se na něj Hermiona povzbudivě.
"Nejlépe ten Malfoyův," dodal Ron zlomyslně, když Harry odcházel ze společenské místnosti.
Prolezl vstupním otvorem, čímž vyrušil Buclatou dámu z rozhovoru s jednou z jejích četných přítelkyň, a začal svižně sbíhat schody vedoucí z věže.
Před učebnou, kde se měli sejít, se zastavil a nervózně přešlápl. No tak, je to jen hloupá práce z lektvarů, řekl si na uklidnění, vzal za kliku a vstoupil.
Místnost osvětlovalo několik čarovných pochodní, které byly připevněné na stěnách. Na jedné lavici seděl Malfoy a jen tak klátil nohama, vedle něj stál naleštěný kotlík obklopený mnoha malými lahvičkami s přísadami.
Draco vzhlédl, když zaslechl vrznutí dveří, které za sebou Potter nohou zavřel. Zrovna si pročítal seznam lektvarů, které jim Snape nadiktoval a které měli být schopni připravit při závěrečných zkouškách. Teď svůj svitek odložil a díval se na Harryho, který právě pohodil své knihy a potřeby na jednu ze zaprášených lavic.
"No to je dost," poznamenal Draco jízlivě, aniž by se obtěžoval Harryho pozdravit. "Můžeme se do toho pustit, ať to máme co nejdřív za sebou. Nemám zrovna chuť strávit celý večer ve tvé společnosti," zašklebil se Draco a počastoval Harryho ledovým pohledem.
"Aspoň v něčem se shodneme," opáčil Harry uštěpačně. "S čím že máme začít?"
Draco se znovu podíval do svitku. "Doušek živé smrti," přečetl nahlas první z lektvarů na seznamu. Ironicky se ušklíbl "Úplně první věc, na které tě Snape kdy nachytal, hned při první hodině. Doufám, že od té doby ses přece jen něco přiučil."
"Ty si to pamatuješ?!" vytřeštil na něj Harry oči.
"Mám dobrou paměť," pokrčil Draco rameny. Zejména na vše týkající se tebe to už ale nahlas nevyslovil. "Takže Pottere, připravíš výluh z pelyňku, necháš to odstát, zamícháš, přidáš tři kapky hadí krve a nakonec přisypeš trochu prášku z rohatce. Já mezitím vyrobím tu obtížnější složku s drceným kořenem asfodelu potom je slejeme dohromady. Jasné?"
Harry byl lehce mimo, takže ani nic nenamítal proti Malfoyovu rozkazovacímu tónu a dal se do díla.
Pracovali tiše, každý nad svým bublajícím kotlíkem, pod kterým prskal vyčarovaný ohýnek.
