Harrymu bylo jasné, že v to úterní ráno se něco změnilo něco mezi ním a Dracem Malfoyem. Vzpomínal na těch necelých sedm let, které strávil v Bradavicích po všechnu tu dobu tam byl Draco Malfoy, jeho věčná konkurence, jeho protivník číslo jedna na famfrpálovém hřišti, jeho nepřítel. Od prvního okamžiku, kdy se s Malfoyem setkal v Příčné ulici, se mu Draco nelíbil.
Nelíbil? popíchnulo ho cosi hluboko v jeho mysli. Harrymu se nepříjemně stáhlo něco v hrdle. Nelíbil? Harry pomalu otočil hlavu doprava, kde seděl Malfoy a zaujatě poslouchal výklad profesora Snapea.
V posledních dvou dnech si Harry všiml tolika věcí, které dřív vůbec nevnímal... Toho, jak se Malfoy tvářil, když se zrovna nedíval na nikoho z Nebelvíru- jeho výraz byl plný hrdosti, ale zdaleka ne tak nesnesitelný, jak by si Harry býval myslel vlastně byl víc než elegantní. Pozoroval, jak si Malfoy dlouhými štíhlými prsty zahrnuje za uši pramínky vlasů, připomínajících v mdlém světle Snapeovy učebny čiré stříbro, a jak vzpřímeně sedí, zejména v porovnání se shrbenými hranatými postavami Crabba a Goyla.
Harry musel přiznat, že Draco Malfoy byl aniž o to jakkoliv usiloval atraktivní. Nemohl říci, že by se mu nelíbil naopak, už na první pohled Harryho zaujal svými neobyčejně pravidelnými a nemělo smysl to popírat půvabnými rysy, které teď, když Dracovi bylo téměř 18 let, vypadaly mnohem lépe než kdysi v prvním ročníku.
Harry se přistihl, jak obdivuje křivku jeho lícních kostí, pevnou a přesto jemnou linii jeho brady z profilu... A vyděsilo ho to.
Tohle je Malfoy. Malfoy, připomněl si. Nenávidíš ho. A on nenávidí tebe. Hned na to ale zjistil, že to není pravda jediný, koho opravdu nenáviděl, byl lord Voldemort. To, co spojovalo jeho a Malfoye nebyla nenávist jen rivalita, naschvály, bezvýznamné potyčky... Harry si uvědomil, že ho to všechno vlastně baví jejich souboje ve famfrpálu, úšklebky, posměšné narážky. Nebyl si ale jistý, jestli by ho to všechno tak uspokojovalo, nebýt jeho oponentem Draco Malfoy.
Z uvažování Harryho vytrhlo kopnutí do kotníku, které mu pod stolem uštědřila Hermiona. Teprve teď si všiml, že ho Snape probodává jedním ze svých zlověstných pohledů.
"Pane?" Harry neměl nejmenší tušení, co po něm Snape chce.
"Ptal jsem se, kdo bude vaším partnerem pro závěrečnou práci," řekl Snape suše.
"Ehm... Ron Weasley."
Snape se zamračil ještě víc. "Říkal jsem, že si smíte vybrat partnera pouze z jiné koleje než své vlastní. Zdá se, že všichni- kromě vás to pochopili," utrhl se na Harryho, který ho jen zmateně sledoval o tom, co Snape vykládal poslední čtvrt hodiny, neměl ani ponětí.
"Strhávám Nebelvíru pět bodů za vaši nepozornost."
Třídou se ozvalo tiché pochechtávání některých žáků ze Zmijozelu smíšené s povzdechy nebelvírských. Pak Snape opět promluvil
"Tak tedy, pane Pottere?"
"Draco Malfoy," vypadlo z Harryho první a jediné jméno, jež ho napadlo.
Skupinou studentů to zašumělo všichni věděli, že Potter a Malfoy se nemůžou vystát a radši by šli dobrovolně s holýma rukama zabíjet draky, než aby spolupracovali. Několik žáků téměř otevřelo pusu překvapením a hlavy všech teď byly obráceny na Harryho.
Draco Malfoy pomalu vzhlédl a otočil se vlevo, aby se setkal s Harryho pohledem.
Dracovy oči vypadaly v ponuře osvětlené učebně plné té nejhlubší šedi, jeho pohled byl pevný a intenzivní. Harry kdesi pod tím povrchem připomínajícím klidnou mořskou hladinu zahalenou šedavým stínem vytušil zvláštní napětí, a když si dlouho hleděli do očí, cítil, jak ta vnitřní bouře roste viděl to nejen v Malfoyových očích, ale vnímal to samé uvnitř sebe samého.
