„Je devět hodin, kykyryký, vstávej Rone Weasleyi! Kykyryký, je čas vstávat!“
Ron se probudil a máchnul podrážděně rukou po maličkém kouzelném kohoutovi, který mu hopsal po posteli a nepřestával kokrhat a klovat do něj. Kdysi tenhle budík dostal od Hermiony, aby konečně začal chodit včas na vyučování, a teď mu kohout otravoval život i o prázdninách. Kohout zmlkl, až když ho Ron nemilosrdně smetl polštářem.
S povzdechem se protáhl a pomalu vylezl z vyhřáté postele. S nepřetržitým zíváním se oblékl a rozhrnul závěsy oddělující jeho část ložnice. Všichni už byli vzhůru, na snídani, jen závěsy kolem Harryho postele byly stále zatažené. Ron se rozhodl probudit ho a strčil zrzavou hlavu do jeho části ložnice.
„Harry?“ promluvil a vzápětí jeho pohled padl na pečlivě ustlanou postel, zakrytou tmavě červeným přehozem. Byla prázdná.
Kde může být takhle ráno? podivil se Ron a vykročil směrem ke společenské místnosti.
„Harry?“ zavolal znovu, bez odpovědi. Otvorem za portrétem právě prolezla Hermiona s několika knihami v náručí.
„Hermiono, nevidělas Harryho?“ křikl Ron, zatímco sbíhal schody od chlapeckých ložnic.
„Ne. Snad ještě spí, ne?“ pokrčila Hermiona rameny, složila knížky na stolek a šla Ronovi vstříc.
„Právě, že nespí. Vůbec tu není,“ řekl Ron a poté se zamračil. „A asi tu nebyl celou noc. Zase něco tají! Jen se pojď podívat, postele se určitě ani nedotkl!“
„Nepanikař, Rone, třeba už je dávno vzhůru a -“
„To zrovna. Pojď se podívat, no tak!“ zastavil se uprostřed společenské místnosti a vášnivě gestikuloval.
...........
Když se Draco probudil, na obloze už svítilo slunce a jeho paprsky prosvětlovaly celou místnost. Promnul si oči a pohlédl vedle sebe Harry ještě spal.
Draco zůstal ležet a pozoroval jeho schoulenou postavu vypadal tak klidně a bezbranně, když pravidelně oddechoval, černé vlasy nepořádně rozhozené po polštáři, jednu ruku složenou pod hlavou. Ranní slunce dodávalo jeho pleti zlatavý tón, když v tenkých paprscích klouzalo po záhybech jeho svalů.
Draco ho několik minut jen tiše sledoval, jak spí, okouzlen nezvyklou intimitou té chvíle spánek je něco velmi osobního, co obvykle není s nikým sdíleno... Draco uvažoval, jestli by Harry souhlasil, kdyby věděl, že se na něj dívá.
Takový zdatný čaroděj a přesto může být tak zranitelný, pomyslel si a příjemně ho zamraziloVěří mi natolik, že bezstarostně spí v mé přítomnosti! Usmál se, naklonil se k Harrymu a políbil ho do vlasů, vdechuje jejich vůni.
„Můj milý Harry,“ zašeptal neslyšně.
Harry se vedle něj maličko zavrtěl a pomalu otevřel oči.
„Dobré ráno,“ řekl Draco a pohladil ho po tváři. „Vyspal ses dobře?“
„Sladce,“ usmál se Harry rozespale, chytil štíhlou ruku spočívající na jeho líčku a přitiskl si konečky prstů ke rtům, aby je mohl políbit. „Draco Malfoyi, řekl ti už někdo, že chutnáš naprosto božsky?“ řekl poté, co vzal jeho ukazováček na chvíli do úst, laskajíc ho jazykem. „A to od hlavy k patě,“ dodal. „Mimochodem, kolik je hodin?“ zeptal se lenošivě
Čtvrt na deset,“ odpověděl Draco s pohledem na hodiny na stěně.
„Cože? ČTVRT NA DESET?!“ lekl se Harry a rychle se začal drápat z postele. Postavil se a trochu zatápal, než našel své brýle. „Musím zpátky, než se všichni vzbudí!“ vysvětloval splašeně napůl druhému chlapci a napůl pro sebe, zatímco sbíral ze země roztroušené kousky oblečení, které tam včera v noci zůstaly pohozené bez ladu a skladu.
