„Plánuješ přidat se k němu?“ zeptal se Harry naléhavě a cítil ledový dotek strachu kolem srdce - nebál se toho, o čem mluvil; bál se odpovědi, které se mu mělo dostat.
„Ke komu?“ hlesl Draco, přestože mu muselo být jasné, koho má Harry na mysli.
„Vždyť víš. K Voldemortovi.“
„Takže i ty věříš tomu, o čem si šušká půl školy?“ Draco s povzdechem potřásl hlavou. „Jenom proto, že můj otec... Pravda, vždyť jablko přece nepadá daleko od stromu,“ řekl s tichým sarkasmem a pohlédl Harrymu do očí.
Při tom pohledu Harryho zamrazilo v Dracových očích se odrážela bolest, smutek, zklamání. Jak snadné je někoho ranit, uvědomil si Harry hořce.
„Draco - nesoudím tě podle tvého otce. Nesoudím tě vůbec, ale...“ Harry se odmlčel, jako by hledal vhodná slova, „musel jsem se zeptat. Jestli budeme někdy v budoucnosti stát proti sobě, bude pro nás oba lepší všechno ať už je to cokoliv skončit hned teď. Nesnesl bych to...“ mluvil tiše, ale jeho hlas byl plný napětí a intenzity.
Draco ho celou dobu poslouchal a jen ho probodával pohledem pohledem, v němž se Harry nenávratně ztrácel a stálo ho obrovskou námahu, aby dokázal smysluplně uvažovat a říct vše, co měl na srdci. Když domluvil, Draco zůstal chvíli nehnutě sedět a místnost na okamžik naplnilo tíživé ticho.
Pak Draco konečně promluvil, tlumeně, nikdo kromě Harryho by ho nemohl slyšet, kdyby byl i jen kousek od nich.
„Harry, já nejsem jako můj otec, nikdy jsem nebyl a nikdy nebudu, ať už si lidé myslí, co chtějí,“ šeptal se zvláštně jemným podtónem a opatrně pohladil Harryho po tváři, pak vzal jeho obličej do dlaní a naklonil se k němu, aby vtiskl lehoučký, téměř neznatelný polibek na jizvu na Harryho čele a vzápětí pokračoval, s tváří jen kousíček od Harryho. „Ale mít jakýkoliv vztah se synem, který odmítá následovat svého otce Smrtijeda, i jeho Pána, rozhodně neznamená nic jednoduchého nebo bezpečného, ani pro tebe ne. Obzvlášť pro tebe. Takže pokud...“ ztěžka se nadechl, „...pokud to chceš skončit, pokud chceš vycouvat, než bude pozdě... udělej to, chápu to,“ řekl a místo Harrymu do očí se díval do země
„Chceš abych to udělal?“ vydechl Harry a hrdlo se mu nepříjemně sevřelo.
„Ne,“ přišla téměř okamžitě odpověď, bez zaváhání, s rezignací.
Harrymu se neuvěřitelně ulehčilo podruhé v tom stejném dni se obával, že Draco bude chtít vše, co se mezi nimi stalo, prostě smazat.
„Pak není co řešit,“ řekl a nechal sklouznout své prsty z místa, kde svíraly paži druhého chlapce, po celé její délce, aby se setkal s jeho rukou. Teplo vycházející z Dracovy dlaně jako by se šířilo celým Harryho tělem a naplňovalo ho klidem a spokojeností, které v posledních dnech postrádal.
Draco se pousmál a volnou rukou opět přejel po Harryho tváři, odhrnul mu tmavé pramínky vlasů z čela a ukazováčkem obkreslil jizvu ve tvaru blesku. Když sebou Harry nečekaně trhl, překvapeně prst oddálil a sleduje zmatený výraz v jeho obličeji se zeptal:
„Bolí to?“
„Ne,“ zakroutil Harry hlavou. „Já jen... nejsem na to zvyklý. Než jsi mě před chvílí políbil na čelo, nikdo jiný se té jizvy nedotkl, kromě mě.“
„Vadí ti to?“
„Ne,“ zašeptal Harry v odpověď.
Draco se k němu naklonil trochu blíž, aby mohl umístit další polibek na znamení na jeho čele. Harry se zachvěl vzrušením a instinktivně zavřel víčka v očekávání, když Draco opsal tvar blesku špičkou jazyka a poté pokračoval jemnými doteky rtů po jeho čele dolů po spáncích, na hořící tváře. Opatrně mu sundal brýle a odložil je stranou, aby ho mohl políbit na obě víčka. Pak vzal jeho spodní ret škádlivě mezi zuby a několikrát zlehka skousl, než konečně vklouzl jazykem do Harryho úst.
