Draco by si byl nejraději jednu vrazil. Draco zkroušeně zabořil obličej do dlaní, výraz bolesti v Harryho tváři neustále živě před očima.
Harry udýchaně vrazil do nebelvírské věže a aniž by si dělal starosti, zda někoho neprobudí, vyběhl ne zrovna nehlučně schody do své ložnice, rozhrnul s trhnutím závěsy a zase je za sebou zatáhl, aby se konečně ocitl v soukromí, skrytý před pohledy kohokoliv, kdo by byl v pozdní noční hodině ještě vzhůru. Zhroutil se na postel a pocity, které se až doteď snažil potlačit, ho začaly přemáhat. Představa Draca, jak se stává Smrtijedem, ho děsila...
Viděl před sebou ohavné znamení lebky s hadem vylézajícím z úst vypálené do hladké pleti paže, které se ještě před nedávnem dotýkal poté slyšel slova kleteb, které se neodpouštějí, šeptaná polohlasně stejnými rty, které byly tak měkké a teplé v polibcích... Bál se, že Draco by mohl podlehnout nátlaku své rodiny, že by se mohl nechat svést lákavostí Voldemortových příslibů.
Dracova slova o jeho mrtvých rodičích se Harryho dotkla, byl naštvaný, ale pomyšlení, že by mohl ztratit vše, co tak nečekaně našel, bylo mnohem horší. Když konečně upadl do neklidného spánku, byla jeho tvář zvlhlá slzami.
.........
Příští dva dny se Harry zmijozelskému chlapci záměrně vyhýbal. Nemohl s ním jen tak mluvit, ani se mu podívat do očí, poté, co se mu Draco víceméně přiznal, že i on má kontakt s Temným pánem tohle setkání zřejmě nebylo první a Harry se přes to nedokázal jednoduše přenést, přestože i teď věřil, že Draco mu nelhal, že opravdu nemá v plánu Voldemorta podporovat.
Harry s nepříjemným napětím očekával příchod soboty v ten večer mělo k onomu setkání Smrtijedů u příležitosti trestání zrádců dojít.
Jeho srdce hluboce pokleslo, když při snídani marně zíral ke stolu zmijozelských, kde po jejich korunním princi nebylo ani stopy.
Třeba se mu jen nechtělo vstávat, zkusil Harry sám sebe uklidnit chabou výmluvou samozřejmě se to míjelo účinkem. Harry si byl až příliš dobře vědom, kde Draco asi teď je... Představil si ho, jak se povaluje na své pohodlné posteli s obrovským písmenem M v záhlaví, možná si čte, zatímco čeká na noční událost.
........
Draco se probudil ve své vlastní posteli v rodinném sídle Malfoyů. Včera večer se přenesl ze školy až sem. K podobným účelům vlastnil přenášedlo, které vypadalo jako starobylý stříbrný klíč a které zejména v prvních letech v Bradavicích poměrně často používal pokaždé, když měl plné zuby společné ložnice ve své koleji a když se mu zastesklo po matce, jednoduše se aspoň na několik hodin či na noc uchýlil domů. Čím byl starší, tím méně se doma objevoval když už, bylo to většinou u příležitosti rodinných oslav, kterých se účastnili přátelé jeho otce vysoce postavení Smrtijedi a jejich manželky.
S lordem Voldemortem se Draco setkal jen málokrát a vždy si z toho setkání odnášel nepříjemné pocity nikdy by to nepřiznal, zejména ne před otcem, ale Voldemortova smrtelně bílá tvář s rudýma hadíma očima, jeho ledový hlas a slizké nelidské ruce mu naháněly strach, či ho spíše znechucovaly a odpuzovaly.
Ležel v posteli, zeleno-stříbrné pokrývky ho chránily před ranním chladem, ale i přesto se zimničně otřásl, když si vybavil zrůdnost člověka (byl to vůbec ještě člověk?!) kterému jeho otec sloužil a kterému by měl Draco sám v nedaleké budoucnosti posluhovat také to od něj alespoň očekával Lucius.
Draco si uvědomil vlnu hluboké zášti a nenávisti, která se dostavila, když si představil ty ohavné ruce, jak se dotýkají Harryho, jak mu ubližují... Udělalo se mu špatně, proto radši vstal a neupravený odešel do jídelny, kde mu jeho matka připravila snídani.
