zbabraným lektvarem. Copak ti přeskočilo? Jen tak mu dovolíš takhle s tebou mávat? Kam jsi to jen došel fantazírovat o Harrym Potterovi! Toužit po KLUKOVI! Draco Malfoy seděl na své posteli a myšlenky mu zběsile vířily hlavou. Po žádném klukovi netoužím! ztratil trpělivost, vztekle se zvedl a vyrazil do společenské místnosti Zmijozelu, kde se zastavil a horečně se rozhlédl.
„Hej, Blaise!“ zavolal na hnědovlasou dívku ze svého ročníku, která se v rohu bavila s Pansy Parkinsonovou a několika dalšími děvčaty. Hlouček se zahihňal, když Blaise vstala a kočičím krokem došla až k Dracovi.
„Draco?“ usmála se a začala si na prst namotávat pramen vlasů. Blaise Zabini byla poměrně hezká.
„Pojď se mnou na chvíli,“ popadl ji Draco za ruku a společně se vytratili směrem k chlapecké ložnici.
Draco dovedl Blaise až do své části ložnice a ačkoliv v místnosti nikdo jiný nebyl, zatáhl závěsy. Poté dívku beze slova objal v pase, přitáhl si ji k sobě a začal ji líbat. Blaise velmi rychle překonala prvotní překvapení, opětovala polibek a ruce ovinula kolem jeho krku.
Draco dost dobře nevěděl, co a proč dělá, když Blaise ležela v jeho posteli a on její hrdlo pokrýval polibky. Koneckonců, nebyla prvním děvčetem v jeho životě.
Tohle vážně chceš? přemýšlel. Uvědomil si, že dívka ho nechává naprosto chladným, jeho polibky postrádaly jakékoliv známky citu. Přestal a lehl si na záda vedle Blaise.
„Draco?“ zašeptala. Žádná odpověď. „Draco, miláčku, co se stalo?“ ucítil její dlaň na prsou, když se nad ním sklonila.
„Jdi pryč.“
„Ale... ale... proč?“ její hlas zněl udiveně.
„Prostě vypadni!“ řekl rozladěně. „A neříkej mi miláčku!“ procedil skrz zuby, ale Blaise už ho neslyšela. Vstala a vyběhla z ložnice, Draco ještě zaslechl její tiché vzlyknutí, ale bylo mu to jedno. Všechno mu v ten moment bylo sobecky lhostejné, až na jedno jediné na Harryho Pottera.
Draco se roztáhl na posteli, zavřel oči a nechal se unášet myšlenkami... Harryho intenzivní pohled, Harryho rty, Harry s roztomile červenými tvářemi, Harry jen s ručníkem kolem beder, Harry na koštěti, Harry, Harry, Harry. Začínal být zoufalý, když musel sám sobě přiznat, že beznadějně touží po Harrym Potterovi. Nejvíc ho ale sužovala otázka, na kterou si nedokázal odpovědět: Co cítí Harry? Byla jeho dnešní fyzická reakce pouhou náhodou, nebo přece jen měla co do činění s faktem, že to byl zrovna Draco, pod kým se Harry ocitl v poněkud kompromitující poloze?
......
Harry ležel v posteli s obličejem zabořeným do polštáře, který objímal rukama, a poslouchal tlukot vlastního srdce, jenž byl všechno, jen ne klidný. Po několikáté se v duchu vracel k dnešní příhodě a pokaždé, když si připomněl váhu Dracova těla na svém, energii, která z něj sálala, a dotek jeho dlaní, chvíli mu trvalo, než se jeho dech zase ustálil. Pouhá vzpomínka mu působila hotová muka, když si Harry s pevně sevřenými víčky představoval, že místo tkaniny ho po tváři hladí světlé pramínky vlasů a že místo polštáře prsty přejíždí po hebké pleti. Ze rtů mu splynulo tlumené zasténání... Byl moc náročný? Vždyť si přál jen jedno Draca Malfoye.
......
„Ten chlapec v sobě má velkou temnotu, Brumbále,“ řekla profesorka McGonagallová ustaraně a vážně pohlédla na ředitele bradavické školy. „Draco Malfoy?“ nadzvedl Brumbál obočí a klidně si uhlazoval stříbrné vousy.
„A bojím se, že jednoho dne ho to přemůže, přestane poslouchat svou vlastní vůli, jestli rozumíte...“ pokračovala McGonagallová.
„O to bych si nedělal starosti, Minervo. Alespoň ne, pokud je tu Harry Potter, aby mladého pana Malfoye zaměstnával.“
