Bolest na čele začínala být nesnesitelná, ale to bylo Harrymu jedno, ačkoliv se mu před očima dělaly mžitky. Dostal se až ke dveřím a prudce je otevřel. Tehdy ve snu se probudil s hlasitým výkřikem na rtech... Přál si, aby tohle všechno byla jen další noční můra, aby mohl zakřičet a vrátit se do reality tentokrát jako by mu selhaly hlasivky, jen zůstal stát a do očí se mu začínaly drát slzy. Překonal prvotní šok a postoupil dopředu.
„Draco...“ vydechl zděšeně, zoufale.
Na protější stěně v nevelké místnosti osvětlené několika pochodněmi byl blonďatý chlapec s rukama spoutanýma v zápěstích nad hlavou, zhroucený na kolenou. Světlé pramínky vlasů potřísněných krví se mu lepily na spánky, jeho hlava byla bezvládně sklopená. Bílá košile, rovněž od krve a špíny, odhalovala jeho hruď Harry si všiml rány táhnoucí se přes jeho žebra.
Udělal ještě krok a sklonil se, aby Dracovi viděl do tváře vypadal bledě jako duch, oči zavřené, výraz pokřivený bolestí, kterou si zřejmě musel vytrpět. Harry byl zoufalý, ale poté zpozoroval, jak se Dracova hruď zvedá a zase klesá byl naživu!
„Ach, Draco,“ vzlykl Harry a už už se chtěl k němu rozběhnout a vysvobodit ho, když se z rohu místnosti ozval ledový hlas.
„Ne tak rychle, Harry Pottere.“ Ze stínu vystoupil Voldemort v černém plášti. „Dotkneš se ho a vyprchá z něj i ta poslední kapka života,“ pousmál se krutě.
„Co chceš?“ zeptal se rezignovaně Harry a pohlédl do Voldemortovy nelidské tváře, v níž žhnul pár rudých hadích oči.
„Záleží na tom,“ promluvil Voldemort a přikročil blíž ke spoutanému chlapci, „co jsi ochoten dát, Harry.“ Probodl Harryho zlomyslným pohledem.
„Cokoliv,“ vydechl Harry, těkaje očima z Voldemorta na Draca a zpět. „Všechno,“ dodal šeptem a nechal ruce, které doteď zatínal v pěsti, klesnout podél těla.
„Jak si přeješ,“ řekl Voldemort vítězoslavně a s mávnutím hůlky nechal zmizet pouta z Dracových rukou, sám se ztratil.
Chlapec se sesypal a zůstal ležet na podlaze. V příští sekundě byl Harry u něj a kleče vedle, ho vzal do náručí.
„Draco... Slyšíš mě?“ zašeptal a odhrnul mu vlasy z čela, kam ho vzápětí jemně políbil. „Prosím, probuď se,“ plakal Harry a tisknul svůj obličej k jeho.
Šedé oči se ztěžka pootevřely pod klenbou řas, hledíce do Harryho tváře.
„Harry,“ vyšel tichounký vzdech z rozpraskaných rtů. „Harry,“ zopakoval Draco a z jeho slabého hlasu zazněla úleva. „Můj Harry,“ pokusil se zvednout ruce a obejmout ho kolem krku, ale marně. „Já, já... Mně je to tak líto,“ vypravil ze sebe s námahou, ale Harry ho umlčel.
„Pšš, na tom nezáleží.“ Něžně se dotkl jeho rtů svými. „Nechtěl jsem tě vystavit nebezpečí. Takhle to nemělo skončit.“ Prsty přejel po tak dobře známých rysech. „Miluju tě,“ zamumlal s ústy na Dracově tváři a pak zvedl hlavu, otáčeje se za sebe.
Na přítomnost Rona s Hermionou málem zapomněl v okamžiku, kdy vtrhl do místnosti. Ron se teď tvářil nechápavě, pusu měl otevřenou a v očích se mu zračil šok spolu s určitou dávkou znechucení.
Hermiona křečovitě svírala v ruce hůlku a po tvářích jí stékaly slzy.
„Herm? Rone?“ oslovil je Harry a naznačil jim, aby přišli blíž k němu. Hermiona se vzpamatovala jako první a vzápětí už klečela vedle Harryho.
Harry se jí vážně podíval do očí a tiše promluvil
„Hermiono, přenášedlo zůstalo ležet tam v chodbě.“ Krátce se odmlčel, pak svoji kamarádku vzal za ruku a naléhavě pokračoval. „Vraťte se do Bradavic, hned teď. Dostaňte ho do bezpečí!“ měkkým pohledem spočinul na světlovlasém chlapci, který mu ležel na kolenou. „O mě se nestarejte,“ dodal potichu. „Slib mi to!“
