Za celou sobotu a neděli viděl Harry zmijozelského chlapce jen třikrát l jednou, když Draco zrovna odcházel z Velké síně po obědě, zatímco Harry a jeho přátelé teprve dorazil a dvakrát při večeři. Pokaždé se snažil zachytit jeho pohled bez úspěchu. Harry měl dojem, že se mu Draco záměrně vyhýbá.
Pondělí nepřineslo jakoukoliv změnu a Harrymu to začínalo lézt na nervy tři noci málem nezamhouřil oka, když potmě ležel v posteli, střídavě Malfoye proklínal a ztrápeně se převaloval, když si musel přiznat, že by dal cokoliv za to, mít ho vedle sebe. (Nebo snad nad sebou? Pod sebou? Harry se nemohl rozhodnout... Prostě tady, co nejblíže, s rukama pevně kolem jeho vlastního těla!) V noci z pondělka na úterý si umínil promluvit si s ním, ať už Draco chtěl nebo ne.
........
Když v úterý vyšli s Ronem a Hermionou z učebny po hodině přeměňování, plácl se Harry rádoby z ničeho nic do čela
„Málem bych zapomněl!“ vyhrkl. Tenhle scénář promýšlel minulou noc a teď konečně nastal čas ho uskutečnit. „Chtěl jsem se ještě na něčem domluvit s McGonagallovou. „Uvidíme se na obědě,“ řekl svým dvěma přátelům, kteří jen pokrčili rameny a pokračovali dál. Harry se otočil a vrátil se pár metrů ke dveřím učebny právě včas, aby se střetl s Dracem, který v doprovodu Crabba a Goyla opustil třídu.
„Malfoyi “ oslovil světlovlasého chlapce, který působil mezi svými přerostlými poskoky nezvykle drobně, přestože byl poměrně vysoký. „Chci s tebou mluvit,“ řekl a doufal, že jeho hlas zní dostatečně klidně a odhodlaně.
„O čem?“ protáhl Draco znuděně a povýšeně, ale Harrymu neuniklo, jak se celý napřímil, jako by se celé jeho tělo napjalo, ačkoliv výraz v jeho obličeji zůstal úplně lhostejný koneckonců strávil Harry několik posledních dnů pozorováním každého jeho pohybu a kromě toho -i když Dracova přetvářka byla dokonalá, jeho oči ho zrazovaly, na okamžik se v nich mihl záchvěv intenzivního pocitu.
„Práce z lektvarů, Malfoyi,“ napodobil Harry Dracův tón, když se spolu před týdnem bavili ve Velké síni.
Crabbe vrhl na Draca pohled jasně říkající Máme se on něj postarat? Draco se na Crabbeho podíval tak ostře, že kdyby pohled mohl zabíjet, zbyla by z hromotluka jen hromádka popela. Poté spočinul očima na Harrym a jeho výraz nenápadně zjemněl Potter je můj.
„Jděte,“ prohodil Draco směrem ke Crabbemu s Goylem (kteří se nedali dvakrát pobízet), aniž by z Harryho spustil oči. „Tak co je?“ zeptal se, když ti dva zmizeli za rohem.
Harry jen kývl hlavou k prázdné učebně vedle té, ze které před chvílí vyšli, a zamířil dovnitř. Draco ho mlčky následoval.
„Pottere, co se té práce z lektvarů -“ promluvil Draco chvíli poté, co za nimi zaklaply dveře, ale Harry mu skočil do řeči.
„Draco,“ řekl tiše, ale rozhodně. „Musíme si promluvit.“
Copak nemluvíme?“
„Vážně promluvit.“
„Ale -“
„Malfoyi, víš moc dobře, co mám na mysli!“ Harry zvýšil hlas a zjistil, že se mu třese. Stál k Dracovi zády, ale než pokračoval, obrátil se k němu a díval se mu do očí. „Ty pohledy, dvojsmyslné poznámky, chování a... a ten - ten polibek!“ vychrlil ze sebe jedním dechem.
„To TYS mě líbal, Pottere,“ řekl Draco mdle.
„A tys mě líbal zpět,“ namítl Harry. „Něco mezi námi se změnilo a -“
„Nezměnilo,“ řekl Draco prostě. „To něco tam bylo od začátku, přiznej si to konečně.“
Harry na něj jen překvapeně zíral. „A proč se mi tedy od pátku úmyslně vyhýbáš? Když TY sis to přiznal?“
