Usmívat se před tebou, je jako kvetoucí květ.
Plakat v samotě je ovšem jako planoucí hněv.
Tak krátko a stýská se,
jdeš jinam a zapomíná se.
V koutě dospělé dítě znovu pláče,
vzlyká, jak chce obejmout.
Ne od někoho ani od plyšáka.
Od tebe, to chce to brečící ptáče.
Proč říkáš mi jak miluješ jinou osobu?
Vždyť v duchu trpím.
Neslyšíš tu mojí blbou prosbu?
Nejspíše už pouze blázním.
Žárlivost mi proudí hrdlem a nenávist též,
marnivost s časem se nevyplácí.
Že?
Tak proč si trhám vlasy,
kopu si vlastní hrob.
Proč lámu si prsty,
a proč hážu na zem krabici, plnou ozdob.
Ach, jak zmatené dítě stále jsem.
Nač snažit se dále.
Raději uteču jinam, klidně sem.
Jenže myslet budu neustále.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
ČTEŠ
Pampeliščina semena
PoetryMá hlava, mé myšlenky, mé hloupé a naivní představy. Ale co když některé pochopíte i vy?
