Protahují se na stonečku zeleném,
jakoby to byla tančící tyč.
Na místě kde na poli rozpadlém,
baletky s šedivou čepičkou létají pryč.
Radují se z nového zážitku,
vidí a cítí teplo světa.
Museli již opustit svou uvadající se matku,
a prožít nové potěšení z života.
Upadají na zem,
hlína chytá je za nožky.
Jejich osud - Nebyl navždy jen snem,
Znovu zavírají víčky.
Přesně nyní, nastal čas.
Vyrostou z nich hezké dlouhé žluté kvítky.
Slunce zapadá a ztrácí se jas,
kdy rozkvétají se nové pampelišky.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
ČTEŠ
Pampeliščina semena
PoetryMá hlava, mé myšlenky, mé hloupé a naivní představy. Ale co když některé pochopíte i vy?
