Či vidíte to, nebo ne, mám jej v sobě najednou.
Možná zmizí snad utone, milosti se mými otroky stanou.
Koukám jinam, nemám úsměv.
Proč asi, přemýšlej-
Ah, chápu nemám důvod mít hněv. Jsem to přec já.
Tak raději nyní poslouchej.
To, proč na nebesa hledím a nehledím ti do tváře, důvod přeci jen jest.
Nebuď pro tentokrát za lháře a vychutnej si ten stejný, povědomý, trest.
Nejsem smutná, ani vystrašená.
Teď jsou to jen hromady myšlenek po výbuchu.
Náhle, nejsem šťastná ani něžná.
Slyšíš mě ty duchu?
Prostě jsem jen až moc zmatená a nerozumím ničemu...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
ČTEŠ
Pampeliščina semena
PoetryMá hlava, mé myšlenky, mé hloupé a naivní představy. Ale co když některé pochopíte i vy?
