Ať už chtěla bych něco spravit,
pokaždé vždy jen sedím a hledím.
Do daleka, kde však věci snadné je zastavit,
a kde nenávist se alespoň nesdílí.Co děje se v mé hlavě, není nic než pouhá tma.
Úplné prázdno beze dna snů,
a naprosto zmizelá snaha každých dnů.Chtěla bych tolik, chtěla bych tolik věcí a zážitků.
Avšak nic nedělám, jen se lituji.
Kéž bych se konečně rozhodla k nějakému užitku a přestala být rozhořčená.Co děje se onu člověku? Mně, co kdysi bylo šťastné dítko.
Nyní jsem jen ublížený ubožák, co v boji stále spytuje.
Snad udeří mne prosím, byť jen malé smítko.Cítím se uvězněná, duše má jakoby nebyla volná.
Jen stále a stále bez výrazu uvnitř tiše pláču.
Tak do hajzlu, ty děvo v zrcadle!
Prober se!Prober se!
Prosím jiné, abych ve skutečnosti změnila jen se...
ČTEŠ
Pampeliščina semena
PoesíaMá hlava, mé myšlenky, mé hloupé a naivní představy. Ale co když některé pochopíte i vy?