Vrah v mé mysli ocitá se rázem,
je to snad tím, že jsem blázen?
Povídám si v nitru pro sebe,
avšak ani to mne neodhání od tebe.
Strach mi hrdlem proudí pokaždé,
co povídáš si s jinou osobou.
Pocity jsou náhle hromadné,
má duše se mění na zlou.
Není to možná vztek,
nýbrž se jen bojím ztráty.
Ve skutečnosti se ve mně valí smutek,
neodcházej princezno krásy, polib mne svými něžnými rty.
Mé ruce, chtěly by se dotýkat tvé tváře.
Chtěly by se ti procházet ve vlasech,
neobviňujte mne za lháře.
Cítím se zle za myšlenky své.
Šeptej mi do ucha, jak moc pro tebe znamenám.
Hleď, jak často se v tvé přítomnosti červenám.
Tak vyslyš jak moc nervózní jsem, jakmile tvůj úsměv patří někomu jinému.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
ČTEŠ
Pampeliščina semena
PoetryMá hlava, mé myšlenky, mé hloupé a naivní představy. Ale co když některé pochopíte i vy?
