Pampeliščina semena

✨~Hra~✨

Jako dřevěná loutka, s poničenými chodidly.
Ležím zde na pódiu,
zatímco tvůrci duši mi ukradli.

Nedýchám, nýbrž jen lapám po dechu.
Nic necítím, jen vnitřní bolest,
která není tak hlasitá jako sál plný hluku.

Pane-
Či kdo mne ovládáte?
Mohl by jste jen volnost dát mi?
Či právo na to konečně vyplakat se?
Mé oči již nezvládají pohled na falešné bytosti.

Vstávám, jako každý jiný den.
Hledám naději kolem, však co doopravdy zmůžu, je žít sen.

Dokonalá jsem?
Tak mě vnímáte?
Hah, hloupost, že.
Ani jediné kruté pravdě nerozumíte.

Nač, ale namáhat si hlasivky.
Když ve skutečnosti zavřít ústa mi jen chcete.
Jenže já v nitru křičím, křičím na vás a trhám vaše ostré proutky.

Mé nohy, nyní utíkejte!