Jednou snad bytost lidská uhodne, jaký je rozdíl mezi dobrem a zlem. To co kdysi pro dítka bylo jednoduché, nyní pro dospělé je těžké rozlišit.
Každá oběť v každý den chladně spadne, Na tu vlhkou a zakrvácenou zem. Vždyť prosím! Tento systém! Tato skutečnost! To je choré! Duše či bolesti, měly by se ihned ztišit.
Pláčeme a utíráme slzy, ačkoliv nás brzy ztráta nebude tak trápit. Jak ubohé to jest... Milujeme a cítíme, aby jednou v žalu bylo snadné se utopit. Kolik lesů a těl bude třeba zničit pro plno nových měst?
Ach, vždyť omlouvám se, melu a melu si samé bláboly. Které nejspíše vás i mne by mohly silně urazit. Jsem jen malý moderní prokletý básník co v básních zanechává symboly.
Kéž chabá slova jednou krutou lež provedou porazit.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
