Věty proudí mi žilami, snad strach z tónu hlasu to je. Věřím, že myšlenky jsou skryté mezi slzami, ale panenka v očích se stále směje.
Píšu každou hlásku, píšu každé slůvko v pocitech. Škrábu, zpívám na horkém písku, třebas se to toto vše, tají jen ve snech.
Obyčejný deník, obyčejní lidé na povrch. Však notes který drží v pažích kouzelník, se tváří chladně: ,,Vy doopravdy neznáte mne."
To si říká onen, každý večer před spaním, přemýšlí kdo asi zrovna myslí na něj. Možná už jen přece trpí blouzněním? Rostlinko ve váze překrásná, rozkvétej.
Buď kouzelník, čaroděj, či kdo ten "divný" "nudný" tvor je- Jisté je, že jeho zvláštnost stále přitahuje mě.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
