Sám strach, proudí nebohému králíčkovi v krvi. Běží a stále jen běží. Jen červená očka plných bolestných slz, po podlaze neustále sněží.
Utíkej! Daleko! Kde ta nestvůra nenajde tě králíčku. Nikdy nezastavuj svůj vysoký a hlučný tep. Však ty jen plaveš dopředu roztomilý kožíšku, bojíš se, že uslyšíš poslední zvuk zubů klep.
Zastavíš se, nečekaně, uprostřed tmavé děsivé cesty. Nestíháš si chvíli odpočinout. Jenže kojot za tebou, nepřijme omluvu ani malinkými gesty, nech ty tesáky, do hrdla svého, prostě čistě vplout.
Nyní konec hry na honěnou právě vás oba čeká. Kojot maso bez citu v srdci zákeřně tvé trhá. Bez hlasu a bez výrazu, maminka na tebe z nebíčka kouká. Do teplé až horké krve, se tvůj vrah šelmý, do sycena vrhá.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
