Ten moment, kdy strhl jsi mne k zemi, můj hrudník
zastavil se.
Sledovala jsem jen tvé rysy a ty zašklebil jsi se.
Vypadám
krásně?
Tak jako ty nyní nademnou?
Či popadá tě jen
chtíč...
Je tohle vše hloupá
naivní vášně?
Nebo hra, ke které musím naleznout klíč?
Chtěla bych aby jsi odletěl, daleko ode mne, kde už nadále
nespatřím tě.
Jenže jak tak tančím v tvých polibcích, stále-
nepouštím tě.
Podívej
se znovu,
vidíš ten strach a adrenalin v mé
krvi?
Jsi jako vlk při půlnočním
lovu,
avšak necítila jsem nikdy tolik zamilované barvy.
Nyní pohleď na mou tvář,
na mé tělo.
Pousměj se ještě jednou a naposled.
Chceš mě...?
ČTEŠ
Pampeliščina semena
PoesíaMá hlava, mé myšlenky, mé hloupé a naivní představy. Ale co když některé pochopíte i vy?
