To co vykouzlilo úsměv Zemi, bylo pouhé Slunce a Měsíc. Sice si tančili po vesmíru sami, avšak nepřáli si nic víc.
To tehdy rozkvetly, z radosti samé planety první kvítky. A matka jediná, poslala na půdu vychudlé poutníky.
Kdy stala se ta chyba, kdy my, poutníci začali ničit svět. Kdy Země krásná, začala smutně žalostně pět.
Tulipány pod nohama, nyní uvadaly pomalu, Měsíc bílý ze strachu zjevoval se jen v noci. Slunce naopak pozitivní paprsky posílalo pouze k ránu, a příroda se vzdávala své moci.
Nakonec se tak stalo, matka všech, jen tiše doufá. Kdežto poutník krutý a hloupý, ani zdaleka necouvá.
Jsme králové všech. Jsme šťastní...? Tak jako kdysi bylo Slunce s Měsícem a bylo Zatmění?
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
