Tvá hruď, nyní rozevřená je, pach odporu, nasávám. Opravdu jsem já, co zabije? Pekla se stále obávám.
Něžně hladit po hlavě, tvé krvavé vlasy momentálně. Nechtěl jsem, nýbrž musel jsem, tak odpusť mi ďáble.
Třesu se a pociťuji strach, vnímám každý tvůj poslední vdech. Do očí ti s bolestí lyji prach, ať trpíš a trpíš a trpíš stále.
Nekřič ty hloupá! Uslyší nás strašidla ze stínů, Ah, jak tvé hrdlo naposledy krásně krev sípá, to vše je jen pouhá noční můra ze snu a ty se plazíš poničená.
Směješ se už? Pročpak ne? Chce se mi náhle plakat. Bič i nůž se válí po zemi... Tvé tělo pohřbím ještě zaživa, jako obyčejný starý dukát.
Má duše je navždy pošpiněná... Tak hleď mi do očí, ty chodící se červe! Vnímáš konečně tu bolest co kdysi já?
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
