Void

322 29 5
                                    

Z pohledu Scotta

Až teď mi došlo, co Stiles vlastně řekl. Takže to zmizení toho lékaře.. Stiles ho snědl? V prvním okamžiku mi bylo na zvracení. Potom jsem se, ale zvedl.
„Dvě stě dvacet sedm zameškaných hodin..“ Řekl jsem tiše a vyběhl na chodbu.
Musel jsem s ním mluvit. Hned. Jestli se neuměl ovládat, byla jenom otázka času, než zabije někoho dalšího. Věděl o tom jeho otec?
„Kam si myslíš, že jdeš?“ Ozvalo se za mnou.
Otočil jsem se. Byl to Theo. Stál kousek ode mě se založenýma rukama a mračil se.
„Za Stilesem.“ Odpověděl jsem popravdě.
„On už není tvoje beta, Scotte. Teď je to moje beta.“ Vrtěl hlavou.
„Tohle jsi chtěl? Udělat z něj vraha?“ Zeptal jsem se.
„Ty nic nechápeš, Scotte. Moje smečka je jiná.“ Řekl Theo a otočil se k odchodu. „Jestli ho chceš, běž za ním. Přemluv ho. Ale jsem zvědavý, co budeš dělat, až vyhladoví natolik, že nad sebou ztratí kontrolu už nadobro. A vlastně.. Nevím, co jste si řekli ve třídě, ale.. Ono už se to nejspíš stalo.“
Co tím myslel?
Zavanul ke mně pach krve. Rozběhl jsem se tím směrem. Na schodech jsem našel učitelku, která měla mít naši první hodinu - s rozervaným hrdlem.
„To ne..“ Řekl jsem tiše.
Znovu jsem začal utíkat. Musel jsem ho najít. O kus dál leželi dva studenti, jen o rok mladší, než já. Oba mrtví. Tihle měli taktéž rozervané hrdlo. Žádná jiná zranění. Zabíjel snad pro zábavu? Vzpomněl jsem si, že Deaton mi říkal, že pokud wendigo začne vraždit pro zábavu, je nutné ho zabít, co nejdřív to jde. Nechtěl jsem přijít o Stilese.
Potom se mi, ale v hlavě přehrál moment, kdy řekl, že začal znovu cítit přítomnost Nogitsune, což mě přivedlo na jinou myšlenku - Stiles to nedělá, protože by chtěl. Byl to vzkaz od Nogitsune, démonického ducha lišky, který jej už kdysi posedl. Chtěl tím říct, že je zpátky.
Vyběhl jsem ze školy a utíkal za ním. Viděl jsem, že jde ke svému autu. Pootočil se. V jeho obličeji bylo viditelné zmatení a překvapení.
Chytil jsem jej za rameno, otočil jej zády k Jeepu a přirazil jej k boku auta.
„Ukaž se, Nogitsune!“ Zařval jsem.
Jeho oči ztmavly, chytil mě za tričko a odhodil mě na moji motorku. Než jsem se stačil zvednout, naskočil do auta, nastartoval a vycouval. Naše oči se setkaly. Chvíli se na mě jen tak díval a potom se usmál.
„Tak jsi na to nakonec přišel, co? Scotty..“ Řekl tiše. „Stilese to bolí. Nechce to dělat, ale já.. Já si to užívám. A už se těším, jak si vychutnám svou pomstu. Urazil mě, víš? Theo Reaken...“
Šlápl na plyn a vyrazil pryč.
Pokud nějak urazíš Nogitsune, může na to zareagovat velmi špatně. A pokud dělá něco tak zlého, tak jej někdo velmi urazil..
To řekla před dvěma lety Kira, když Nogitsune poprvé posedl Stilese. A teď byl zpět. Připravený se pomstít, s tělem wendiga. Proklínal jsem Thea, za to co udělal. Hádal jsem, že tohle skončí špatně. A to jsem neměl nejmenší tušení, co Nogitsune plánuje..

VoidKde žijí příběhy. Začni objevovat