Nový nepřítel

432 31 15
                                    

Z pohledu Scotta

„Stiles se jen tak nezlomí. Uvidíš, najdeme ho. Nebo se vrátí sám.“ Řekl Argent před mým domem.
„Doufám, že nepřijdeme pozdě.“ Řekl jsem tiše.
„Nepřijdeme.“ Řekl on. „Dobrou noc.“
„Dobrou.“ Řekl jsem a zavřel dveře.
„Dobrou, mami.“ Zavolal jsem, když jsem procházel kuchyní.
Viděl jsem její starostlivý pohled.
Tiše jsem vyběhl nahoru do pokoje a plácl sebou na postel. Tolik se toho stalo, v tak krátkém čase. Ztratil jsem Stilese.. Dvakrát.. Kde mohl teď být? Co mu mohli udělat Hrůzní doktoři?
Z myšlenek mě vytrhlo zaklepání na okno. Zvedl jsem hlavu. V tom okamžiku jsem málem zapomněl dýchat. Byl tam Stiles. Naznačoval mi, abych ho pustil dovnitř.
Okamžitě jsem vstal, přešel k oknu a udělal to.
„Stilesi..“ Začal jsem, když lezl dovnitř.
„Vím, jak je dostat.“ Přerušil mě.
„Cože?“ Zamrkal jsem.
„Chtěli jsme s Nogitsune vyřešit náš problém. Na oko jsme hráli, že jsme tvoji nepřátelé a že jsme na Theově straně. To vše k tomu, abychom se dostali k nim..“ Řekl.
„Stilesi, o čem to mluvíš?“ Zeptal jsem se.
„Svolej smečku. Svolej všechny lidi, které můžeš. Víme jak zničit Hrůzné doktory. I když je pouze na tobě, jestli se pustíš do boje. Je možné, že budou ztráty.“ Řekl.
„Víš.. Momentálně ti moc -“
„Já vím, že mi nevěříš.“ Řekl.
Pootevřel jsem pusu. Zřejmě to na mně šlo vidět.
„Nepotřebuju, abys mi věřil, ale.. Pokud chceš zachránit Beacon Hills, musíš zničit hrůzné doktory, než se jim povede To..“ Řekl.
„To?“ Zeptal jsem se.
„Ty nevíš, o co jim jde?“ Zamrkal.
„Ne..“ Vyhrkl jsem.
Povzdechl si a promnul si spánky. „Stilesi, ty idiote.. To jsi ho neseznámil se situací?“
„Ty nejsi..“ Vykulil jsem oči.
To nebyl Stiles?
„Jsem Nogitsune.“ Řekl.
Začal jsem vrčet. On se postavil do obranné pozice.
„Nejsem nepřítel! Ne tentokrát! Vlastně pomáhám Stilesovi ovládat jeho hlad!“ Vyhrkl.
To mě moc neuklidnilo. Věděl jsem, že Nogitsune se nedá věřit. Obelstil nás už mnohokrát.
„Každopádně je tu mnohem větší nebezpečí, než já. Za celých tisíc let jsem nic podobného neviděl.“ Řekl.
Cože? Něco co děsilo dokonce i Nogitsune?
„Myslím, že byste měli začít vymýšlet plán, jak je zničit. Chystají se totiž oživit Bestii.“ Řekl.
Zhluboka jsem se nadechl. To bylo zlé. To bylo velmi zlé. Vzpomínal jsem si, jak mi o ní, vlastně o něm, vyprávěli Gerhard a Chris Argentovi.
„Musíš je zavolat. Musíš je zavolat všechny.“ Řekl on.
„Dobrá tedy. Ale slib mi, že nás nepodrazíš.“ Řekl jsem.
Zavrtěl hlavou. „Stejně jako vy, i já chci žít.“
Přikývl jsem. Rozhodl jsem se. Vtáhnu smečku do boje. I když nepřítel byl velmi mocný a já cítil, že to může být naše poslední bitva..“

Konec první části

VoidKde žijí příběhy. Začni objevovat