Void

Nic nejde dle plánu

Z pohledu Scotta

Viděl jsem, jak Stilesovy oči přelétly místnost. Bylo to jasné - někoho hledal. Jeho oči se zastavily na Theovi. Začal vrčet a udělal bosou nohou krok vpřed.
„Stilesi, počkej.. Není to tak, jak si-“
Jeho oči střelily ke mně. Byly tak divoké. Plné zvláštních pocitů, které jsem nedokázal pojmenovat.
Začal couvat.
„Nenechte ho utéct!“ Zařval Peter a vrhnul se vpřed. Stiles jeho výpadu uhnul neuvěřitelnou rychlostí.
„Scotte... Musím.. Jít.. Hlad..“ Vysoukal ze sebe Stiles. „Nechci.. nikomu ublížit..“
„Jen mi slib, že se vrátíš." Řekl jsem a dotkl se jeho ramene. Třásl se. „Stále jsi součástí smečky, I když jsi wendigo.“
Chvíli se na mě smutně díval.
„Přijdu za tebou.. V noci..“ Řekl.
Přikývl jsem. Otočil se a utekl.
„To měl takové problémy i před tím?“ Zeptal jsem se a podíval se na Deatona.
Přikývl. „Byl zrovna na lovu. Když mě sem táhl řekl mi, že se zrovna chystal zakousnout jednoho z šerifových podřízených. Stálo ho to velké úsilí, dotáhnout mě sem a při tom mě nesníst. Obdivuji jeho sebekontrolu.“
Potom se, ale zamračil.
„Děje se něco?“ Zeptal jsem se.
„Neměl jsi ho pouštět samotného.“ Řekl. „Hrůzní doktoři.. Jsou tam venku. V tomhle stavu.. Nebude trvat dlouho, než ho dostanou, jelikož mi říkal, že už pár dní nic nejedl, takže..“
„Nebude mít dost sil na to, aby se ubránil a utekl.“ Došlo mi s hrůzou.
Derek proběhl kolem mě.
„Najdu ho! Pak ti zavolám!“ Zavolal a zmizel.
„Měli bychom jít taky.“ Řekl Argent. „Zapomeňte na předchozí plán. Potřebujeme Stilese.“
Nabil zbraň. Věděl jsem, že čas zde bude hrát velkou roli. Doufal jsem, že ho najdeme dřív, než oni.
„Lydio? Je v ohrožení?“ Zeptal jsem se.
Zavrtěla hlavou. „Momentálně ne, ale.. Nemám z toho dobrý pocit.“
„Allison, jdi s Isaacem. Střežte okolí.“ Řekl jsem.
„My vás budeme krýt zezadu.“ Řekla Kira a pokývla na své rodiče.
Přikývl jsem.
„Myslím, že se ti bude hodit pár tesáků navíc.“ Usmál se Ethan a Aiden se za něj postavil.
„Nemám ho sice rád, ale také bych si rád trošku protáhl nohy.“ Řekl Peter.
„A co uděláme s ním?“ Zeptala se máma a ukázala na Thea.
„Žádný problém. Pohlídám ho. A sheriff mi pomůže.“ Řekla Malia.
Přikývl jsem.
Rozběhli jsme se do ulic. Ještě neuběhlo tolik času. Nemohl být zas tak daleko.
Po chvíli jsem zaslechl zvuk těžkých okovaných bot a dýchacích přístrojů. Tento hrůzu nahánějící zvuk mohli vydávat jenom oni - Hrůzní doktoři.
Zoufale jsem doufal, že nejdeme pozdě.
Po chvíli vzduch prořízl srdceryvný křik - Stilesův křik.
„Ne.. Ne.. Ne!“ Vyjekl jsem.
Nemohli se k němu dostat dřív, než my. Nemohli ho odtáhnout pryč! Nogicune by neměl být slabší, než oni.
Zasyčel jsem. Nic nešlo dle plánu.
Přiběhli jsme na místo, odkud se křik ozval. Allisonina a Kiřina skupina už tu byla taky.
Nikoho jsme tu neviděli, ale i tak jsem si byl jistý, že ho Hrůzní doktoři dostali.
Prozrazovaly mi to totiž škrábance a krvavé stopy na asfaltu..