Void

Nejsem tvoje beta

Z pohledu Stilese

Otočil jsem se k němu.
„Ano." Přiznal jsem. „Jsem wendigo. Tudíž by pro tebe, můj milý Scotty, bylo lepší držet se ode mě co nejdál a nestrkat do toho nos, nebo tě o něj s radostí připravím."
Zíral na mě očima plnýma bolesti. „Zabil jsi ho v sebeobraně, že?" Zeptal se.
Neodpověděl jsem a sklonil hlavu. Bylo jasné, že myslí Donovana. Ano. Byla to sebeobrana. Chtěl mě zabít.
„Byl tam.. Malý železný kolík.. Který držel lešení pohromadě.." Řekl jsem tiše.
Cítil jsem na sobě jeho pohled.
„Vylezl jsem nahoru, zatímco se mě on snažil stáhnout dolů, aby mě mohl zabít. Zatáhl jsem za něj.. Všechny trubky spadly dolů... A jedna z nich.." Zhluboka jsem se nadechl. Bolelo mě o tom mluvit. „Prošla přímo skrz.."
„Stilesi.." Řekl tiše a přejel prsty po mé ruce, čímž mě donutil se na něj podívat. „Poznám rozdíl, mezi úmyslem a sebeobranou. Tohle byla sebeobrana."
Podíval jsem se na něj se slzami v očích. Tiše jsem pokračoval. „Tu noc mě navštívil Theo. Myslel jsem si, že je to jen sen.. Něco mi píchl do toho štěpu.. Tu noc jsem taky znovu začal cítit přítomnost Nogicune.. Potom.. Všechno začalo jít z kopce.. Než jsem si uvědomil, co se děje, zmasakroval jsem nevinnou rodinu. Potom za mnou přišel on a řekl.." Zhluboka jsem se nadechl. „Řekl, že mě chce ve smečce a přiznal se k tomu, že to, co jsem dnes, ze mě udělal on."
Znovu přejel prsty po mé ruce. „A ta nemocnice?"
„Nedokážu to ovládat.." Zašeptal jsem a zavrtěl hlavou. „Jakmile cítím krev.. Ztratím nad sebou kontrolu. Ta vůně.. Přivádí mě k šílenství. Byl jsem hladový.. A ten doktor.. Tak příjemně voněl.."
Tak nějak jsem byl rád, že tu zatím kromě nás dvou nikdo nebyl. Do začátku výuky zbývalo ještě dost času. Myslel jsem si, že kdyby tohle někdo slyšel, označili by mě za blázna.
„Stilesi.. Kolik jsme toho už zažili spolu?" Začal on.
„Ty to nechápeš, Scotty.. Jsem vrah. Prach sprostý vrah. Neovladatelný vraždící stroj. Monstrum." Brečel jsem. Nenáviděl jsem se.
„Ne. Nejsi. Jsi prostě wendigo." Řekl tiše Scott.
Snažil se mě snad utěšit? Moc to nefungovalo..
„Zajdeme k Deatonovi. Zavolám Dereka a Petera. Na něco přijdeme." Řekl.
Zavrtěl jsem hlavou a srazil jeho ruku stranou. „Ne. Nech mě být. Bude lepší, když se ode mě budeš držet dál. A nejenom ty. Celá tvoje smečka."
„Ale do té, přece patříš i -"
„Ne." Zavrtěl jsem hlavou. „Jsem součástí té zvrácené smečky, po které jdete. Jsem součástí Theovy smečky."
„Ale Stilesi, to přece.."
Vstal jsem a přešel ke dveřím třídy. Potřeboval jsem zmizet. Co nejdál od něj.
„Ne, Scotty." Zavrtěl jsem hlavou a zadíval se na něj očima, ze kterých vymizel veškerý cit. „Už nejsem tvoje beta.."