Kapitola Šestá

56 7 1
                                    

Ráno jsem byla strašně nervózní.
Rychle jsem se oblékla a nasnídala.
Jeli jsme všichni jedním autem, až na to že mě vysadili před školou a sami jeli do práce,s menším zablouděním jsem trefila do ředitelny, tam jsem zaklepala na dveře a otevřela mi mladá žena s košilí a sukní.
,, dobrý den "pozdravila jsem.
,, ahoj, ty jsi.. Kája že ano?"
,, Ano" odpověděla jsem.
,, dobře, tak pojď za mnou ukážu ti tvou třídu "řekla a při tom se na mě jemně pousmála,než to však dořekla tak se zazvonilo a ona řekla ,, tak to máme akorát."

Když jsme přišli ke třídě, tak paní ředitelka zaklepala a zevnitř se ozvalo ,, dále" a tak jsme vešli.
Uvítala mě velká třída a velice milá paní učitelka. Hned se mi tam zalíbilo. Představila jsem se a řekla ještě nějaké věci.
Hned o přestávce jsem si našla kamarádky. Máme dobrou partu. Moje nejlepší kamarádka se jmenuje Helena. Říkáme jí Helen. 
Oběd byl výborný vaří tu skvěle.
Po obědě mě vyzvedla mamka, taťka musel zůstat v práci. Mamka tam měla být taky, ale prý že mě ještě nechce nechat samotnou jezdit  takovou dálku domů. Rovnou jsme vzali Helen, bydlí totiž pár domů od nás. Mamka byla ráda že jsem si našla kamarádku. Já taky.

Helen jsme vysadili a sami jsme jeli domů.
Mamka se mě zeptala jestli to zvládnu sama. Tak jsem jí řekla že ano a s mou odpovědí mi podala krabičku a řekla
,, To si rozbal až vevnitř, kdyby jsi nevěděla co s tím tak to nech, my s taťkou ti pomůžeme. "
Tak jsem zeptala,, co je to??" ,, dárek k narozeninám ",, dobře, děkuju" a odešla jsem.

Ta krabička mě nijak nepřekvapovala a tak jsem si udělala úkoly. Když jsem měla vše hotové lehla jsem si do postele a chtěla si číst, ale vzpomněla jsem si na tu krabičku. Tak jsem ji vzala do ruky a rozbalila.
Nemohla jsem uvěřit svým očím. V ruce jsem držela krabičku s telefonem.
Já jsem.... Nadšená.
Povedlo se mi ho zprovoznit samotnou.
Ve škole mi říkali o různých aplikacích přes které si můžeme dopisovat.
Tak jsem si je hned nainstalovala.
Když přijeli rodiče tak jsem za nimi běžela a objala je. Jim hned došlo za co to objetí je, potom jsme se bavili o škole, navečeřeli jsme se, chvíli koukali na televizi a poté šli spát.
Ještě chvíli jsem se koukala na fotku.
Jako každý večer. Prostě po Alexovi se mi stýská a vždycky stýskat bude.

Díky hudbě jsme se našli Kde žijí příběhy. Začni objevovat